Byla jsem dvanáct let věrná jednomu muži, i když jsem věděla, že mě on celou dobu podvádí. Doma jsem fungovala na dvě stě procent a vychovala jsem dvě nádherné dcery. Když jsem se konečně po dvou mateřských vrátila do práce, přijala jsem pozvání na večeři od kolegy.
Manžel na to přišel a zmydlil mě tak, že mě rychlá musela odvézt do nemocnice. Díky tomuto incidentu jsem konečně otevřela oči a začala žít.
Nevěry jsem tolerovala, rodina by měla držet pohromadě
Byla jsem vychovaná velmi přísně. Doma nám rodiče do hlavy neustále tloukli, jak moc důležité je starat se o rodinu a vydržet i to, co se vydržet na první pohled nedá. Oba mí rodiče věřili, že žena má ctít a poslouchat svého muže, že se o něj má starat a mlčky přehlížet jeho úlety. To jsem také dělala, když jsem se vdala. Já se vdávala z lásky, můj manžel se ženil ale z nutnosti.
Už jsem byla těhotná, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se postarat. To si ale kompenzoval jinak. Nikdy mi nebyl věrný, podváděl mě od prvního okamžiku a já jsem to věděla už na svatbě. Neskrýval to příliš vehementně, bylo mu to tak nějak jedno. Já jsem to tolerovala, rodina by přece měla držet pohromadě.
Roky jsem brečela i třikrát denně
Roky jsem trpěla, snažila jsem se špičkově postarat o rodinu, doma bylo vždy uklizeno, navařeno, upečeno a o své dvě děti jsem se starala také ukázkově. Po dlouhých deseti letech, které jsem strávila doma na mateřské a jako žena v domácnosti, jsem ale zatoužila po změně a odhodlala jsem se jít zase do práce.
To můj muž neviděl rád. I když on doma trávil vždy jen dobu nezbytně nutnou a měl neustále nějaké nové milenky, kterými se rozhodně netajil, mě chtěl mít pod dohledem. Vůbec na mě nebral ohledy, a i když moc dobře věděl, jak moc se trápím, když mě viděl brečet, ještě mi začal nadávat, že jsem nemožná hysterka.
Celé roky v manželství jsem probrečela, někdy jsem brečela i třikrát denně, tak moc mi bylo smutno, tak moc mě to trápilo.
Prosadila jsem si svou a začala jsem pomalu žít
Do svého starého zaměstnání jsem se už vrátit nemohla. Když jsem tam začínala, byla jsem čerstvě po škole, nyní jsem věděla, že bych na to už neměla, a tak jsem si našla místo jako pomocná síla v kuchyni, tam jsem se stejně cítila nejlépe. Manžel mi to sice neschválil, ale já se ho poprvé v životě na nic neptala a smlouvu jsem podepsala bez jeho vědomí.
Čtěte také: Nina (44): Vdávala jsem se z rozumu a dvacet let si připadala jako v pekle. Až koronavirus mi otevřel oči.
Doma bylo zle, ale nakonec i on sám uznal, že bude lepší, když nebudu pořád doma a přispěju do rodinného rozpočtu. Konečně jsem si prosadila svou a začala jsem normálně žít. Kolegové byli fajn, a když mě pozval náš kuchař na seznamovací večeři, kývla jsem na to. Manžel mě nikdy ven nebral.
Bolelo to, ale nyní jsem šťastná
O večeři se ale dozvěděl můj manžel, jako naschvál mě viděl s kolegou jeho nejlepší kamarád a všechno mu to za tepla donesl. I když jsem nic neprovedla a s kolegou jsem nic neměla, doma jsem za to dostala. Manžel byl jako utržený ze řetězu a hodně mě zbil. Došlo to tak daleko, že mi děti musely volat záchranku, protože jsem ztratila vědomí. Tento incident mi ale navždy změnil život a já mohla začít konečně od začátku.
Nikdy bych nedopustila, aby děti byly něčeho takového znovu svědky. Okamžitě jsem na manžela podala trestní oznámení a to současně s žádostí o rozvod.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
nežijeme v zemích v nichž platí islámské právo a domácí násilí je netolerovatelné. Vaše reakce včetně návrhu na rozvod je v této souvislosti pochopitelná. Jen připomínám, že ještě před rozvodem je nutno vyřešit svěření dětí do péče jednoho z rodičů či jinou z možných variant. Taktiku a strategii včetně logistického zázemí celé akce je třeba důkladně promyslet a připravit.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
