Irena (36): Jsem HIV pozitivní. Nakazil mě manžel, který měl sex s prostitutkou a úplně mi tím zničil život

Už rok se s touto skutečností srovnávám, a zatím to bez pomoci psychiatra nezvládám. Toužila jsem po velké rodině a dětech, ty ale nemůžu mít, a tak jsem doufala, že budeme moci s manželem dítě alespoň adoptovat.

Místo toho, aby se snažil budovat se mnou vhodné zázemí, mi ale utíkal za prostitutkami – a jedna ho nakazila HIV. Nemocná jsem teď i já a život se mi změnil tak, že už mě ani nebaví žít.

Tušila jsem to a šla na testy

Chtěla jsem adoptovat dítě, protože mít vlastní nemůžu – během jednoho měsíce v minulém roce se mi ale život obrátil vzhůru nohama. Nějakou dobu mi nebylo dobře a tak jsem si zašla k lékaři. Po sérii nejrůznějších vyšetření se stále nikdo nedobral výsledku a pak jsem sama požádala o test na HIV. Věděla jsem, že mě manžel několikrát podvedl, od jeho bratra jsem dokonce věděla, že se nestyděl několikrát vzít do auta i obyčejnou pouliční prostitutku. Dostala jsem strach a raději se nechala testovat. Moje obavy se naplnily a můj test byl pozitivní.

Už nikdy nebudu žít normálně

Složila jsem se z toho a dodnes jsem v péči psychiatra. Ten mi sice dodává jakousi sílu jít dál, ale jen já už vím, že není kam. Děti už mít nebudu nikdy, adopce je zcela pasé a já se s tím jen těžko srovnávám. Manžel se sice snaží zachránit, co se dá, přemlouvá mě, ať s ním zůstanu, ale zatím jsem o rozvod nepožádala jen ze zbabělosti. Jinak bych totiž zůstala úplně sama, nového partnera si se svou diagnózou jen těžko najdu. Žít vedle někoho, kdo mi zničil život mě, ale ubíjí stále víc.

V práci jsem musela dát výpověď

Nějakou dobu jsem se snažila v práci všechno zakrýt, chovat se, co nejvíce normálně, ale strach mě dohnal k tomu říct vedoucí pravdu a odejít. Pracovala jsem totiž jako kuchařka v mateřské školce, věděla jsem, že jim pravdu musím říct a pak by bylo jen na nich, zda by si mě nechali. To mi přišlo příliš ponižující, tak jsem raději odešla. Dnes roznáším letáky a beru každou korunu, kterou z toho mám s radostí. Nic jiného mi už nezbývá.

Dana (56): Jsem dobrák od kosti a snažím se vždycky všem vyhovět. Na svou dobrotu ale tvrdě doplácím.

Kamarádkám se vyhýbám

Začala jsem se stranit lidem i svým přátelům. Pravdu jim říci nechci, stydím se a bojím se předsudků a útoků. Přeci jen přítelkyně mají děti a já věřím tomu, že by pravdu o mě asi jen tak nerozdýchaly. Vytvořila jsem si jakousi bublinu a v té teď dennodenně trpím. Nic jsem neudělala, nikdy bych já svého muže nepodvedla a díky němu má zničený život.

Snažím se bojovat a myslet pozitivně ale moc pozitivního na mě už nečeká. Děti mít nebudu a přišla jsem o všechno.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu