Nejsem člověk, který by vysloveně vyhledával diskotéky a alkohol, ale někdy si skleničku dám. Jen jednou v životě jsem to opravdu přehnala a bylo to pro mne poučení do konce života. Nejenže jsem si udělala ostudu před kamarádkami a dalšími zúčastněnými, ale odradila jsem od sebe muže, který se mi velmi líbil.
S kamarádkami jsme si chtěly užít dámskou jízdu
Po celém týdnu plném pracovních povinností jsme se kamarádkami rozhodly, že si zajdeme v sobotu večer na dobrou večeři a pak se půjdeme pobavit tak, jak jsme to dělávaly, když nám bylo dvacet. Všechny tři jsme byly buď šťastně rozvedené, nebo svobodné, a tak jsme se nemusely omezovat a nikomu zpovídat. Jen mě se líbil jeden můj kolega, a protože jsem věděla, že plánuje strávit večer na blízké diskotéce, navrhla jsem přítelkyním, abychom se po večeři zašly bavit právě tam.
Nejprve dobrá večeře, a potom diskotéka
Večeře, jež předcházela našemu nočnímu řádění, byla skvělá. Nepatřím mezi ženy, co by potřebovaly držet dietu, a tak když jsem na jídelním lístku viděla jelito se zelím, moje volba byla zcela jasná. Už v restauraci jsme si daly několik sklenic piva, a tak jsme na místní diskotéku přišly už ve velmi veselém stavu. Můj idol tam už byl, a to bylo to poslední, co si pamatuju. Když jsem se ráno probudila, spala jsem na gauči jedné z mých kamarádek v oblečení, které určitě nebylo moje.
Co jsem v noci vyváděla, to mi museli říct jiní, já měla okno
Po probuzení mě hrozně bolela hlava. Kamarádka už čekala nějakou dobu, až se probudím a měla pro mě přichystaný prášek na bolest a velkou sklenici vody. Až se mi udělalo trochu lépe, povykládala mi, co všechno se v noci dělo. Opila jsem se, jak zákon káže a snažila se svést mého kolegu, který se mi už delší dobu líbil. Možná by se mi to prý i povedlo, kdybychom spolu neodešli na byt mé kamarádky, kde jsem se teprve pořádně rozjela.
Jako dáma jsem se rozhodně nechovala
Nejprve jsem za každou cenu chtěla své pyžamo, hlasitě jsem se ho dožadovala a nikdo mi nebyl schopný vysvětlit, že nejsem u sebe doma. Až potom kamarádka vytáhla její a začala ho vydávat za to moje, které jsem hledala. Při převlékání jsem si tak prdla z toho zelí, že si všichni zúčastnění ze mě dodnes dělají legraci a prohlašují můj výkon za výbuch atomovky. A smradem bych prý mohla vyhnat i koronavir.
Můj kolega už asi nikde nebude ničím víc
Nejvíc mě mrzí, že u toho všeho byl po celou dobu přítomen můj kolega z práce. Ten si na rozdíl ode mne na všechno pamatuje. Sice dělá, že se vlastně nic hrozného nestalo, ale jestli jsem ho do té doby alespoň trochu přitahovala, tak po naší společné akci je všemu konec. Raději se mu i v práci snažím vyhýbat, protože pokaždé, když ho vidím, tak cítím, jak mi rudnou tváře. Jen doufám, že na to jednou zapomene.
Od té doby si dávám velký pozor, kolik toho vypiju, protože takový trapas už nechci nikdy víc zažít.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
