Mám dvě děti z předchozích vztahů, Martě jsou čtyři roky a Adamovi teprve dva. Svého současného přítele jsem poznala v době, kdy jsem Adama čekala, jeho otec mě totiž opustil hned poté, co jsem mu řekla, že jsem těhotná.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Na muže jsem měla vždycky smůlu, a kvůli otci Marty jsem se dostala do dluhové pasti a velkých problémů. Nikdy jsem se však nevzdávala a pro děti jsem chtěla jen to nejlepší. Honza vypadal, že je ochoten mi se vším pomoci a byl mi obrovskou oporou. V poslední době se ale hrozně změnil, mé děti přehlíží nebo jim jen nadává. Nemá je rád a já myslím, že je to začátek konce.
Moje těhotenství jako trn v oku pro všechny
Byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství, když jsem se seznámila s Honzou. Pracuje u pošty a přivezl mi balíček. Dali jsme se ale do řeči a on mě pozval na kafe, s čímž jsem souhlasila. Že jsem těhotná nemohl poznat, ještě to na mě nebylo vidět, navíc jsem nosila hodně volné oblečení. Proběhly tři schůzky a až poté jsem se odhodlala mu říct, že čekám dítě a jsem matka samoživitelka, protože doma už jednu dceru mám. Ujistil mě, že mu to vůbec nevadí, mluvil o tom, že děti má rád a těší se, až je bude moci poznat.
Byla jsem nadšená, vypadal jako skutečný sympaťák, mluvil velmi chytře a vypadal k světu. Takové chlapa jsem si přece vždycky přála potkat, navíc po mých zkušenostech jsem nechtěla nechat ho odejít. Jenže okolí to vnímalo jinak, zejména jeho rodiče neměli velkou radost z toho, že si domů přivedl těhotnou ženskou, která doma už jedno dítě má, a k tomu všemu má každá dítě s jiným. Podobně to vnímali i jeho přátelé ale on mě neustále ujišťoval, že se nemám ničeho bát, že on si naši lásku obhájí a já mu to věřila.
Jak mi spadly růžové brýle
Všechno bylo skvělé a ideální asi rok, poté už to šlo z kopce. Zatímco ze začátku mi byl Honza obrovskou oporou, po mém porodu se začal chovat úplně jinak. Začal být na mě i děti zlý a často po nás křičel. I po malém Adámkovi, který ještě vůbec za nic nemohl, pouze se provinil tím, že občas plakal a v noci se budil.
Honza se tak nemohl vyspat do práce, a to byl asi ten největší problém. To jsem si alespoň myslela, jenže když se neuklidnil ani v době, kdy už Adámek rostl a v noci spinkal bez jediného probuzení, začalo mi být jeho chování divné.
Najednou mi spadly růžové brýle, došlo mi, že bude problém v tom, že Honza není jejich biologickým otcem, a tak nemůže děti vychovávat úplně, jak by chtěl. Ne, že bych mu to dávala najevo a zakazovala mu, aby se podílel na jejich výchově. Ale mé metody výchovy a představy se zcela lišily od těch jeho, a tak jsme se často dostávali do konfliktů. Já neuznávám fyzické tresty, samozřejmě, že když dítě zlobí, na zadek mu dám, ale nijak to nepřeháním. Snažím se všechno vyřešit co nejvíce v klidu, ale to Honza neumí. Ten raději řve a běsní.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Irena a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mám ve vztahu zůstat?
Honza mě ale krátce před porodem požádal o ruku a měli bychom se na podzim už konečně brát. Čím více se svatba ale blíží a my plánujeme, tím více přemýšlím nad tím, zda je to vůbec dobrý nápad. Pokud se totiž takto bude chovat pořád, vím, že s ním nebudu šťastná, a tak mi přijde zbytečné jít teď k oltáři. Snažila jsem se několikrát to s ním v klidu probrat, ale on jako muž má zkrátka svůj rozum a vůbec si nechce nic nechat vysvětlit. Vždycky mě tvrdě odpálkuje a víc o tom nemluvíme.
Rozárie (34): Jsme terčem nenávisti kvůli tomu, že jsme odmítli další chemoterapii pro dceru.
Já si ale po svých dětech křičet nenechám, navíc mám pocit, že je prostě nemá rád a vyhledává si každou záminku, jak by na ně mohl být ošklivý. To se mi vůbec nelíbí, své děti miluji víc než cokoliv na světě, a to žádný chlap nikdy nemůže změnit.
