Irena (29): Opila jsem se a rozhodla se napsat svému šéfovi, ráno jsem na poradě nevěděla, co se děje

Už dlouho jsem přemýšlela o změně zaměstnání, můj šéf mi přišel jako arogantní maniak, kolegové mě doháněli k šílenství. A já měla pocit, že se z toho za chvíli nervově zhroutím. Jenže v našem městě moc práce nebylo, a protože musím platit účty, musela jsem tu práci vzít alespoň do doby, než se mi podaří sehnat místo nové. Pak jsem se ale opila a průšvih byl na světě.

Uklidníš se

Po práci jsem zašla ke kamarádce, která byla takovou mou vrbou. Povídaly jsme si a ona se mě snažila uklidnit, ale moc se to nedařilo. Pak mi nalila panáka na uklidnění – jednoho, pak druhého, až jsme vypily společně celou láhev. Odešla jsem domů a ani nevím, jak se mi to podařilo. Moc si toho už nepamatuji. Ráno jsem se vzbudila s parádní kocovinou a spěchala jsem zase do práce, kde mě čekal obrovský šok.

Co to má znamenat?

Každé ráno jsme mívali krátký meeting, kde se rozdělovaly úkoly na pracovní den. Když jsem přišla, šéf se na mě koukal nevraživě, myslela jsem si, že je to proto, že mám kocovinu, což bylo patrné na první pohled. Porada totiž začínala už v sedm, asi si dokážete představit, jak jsem musela vypadat.

Posadila jsem se a začala si chystat blok na poznámky, v tom mě šéf zastavil a zeptal se mě, co to dělám. Vůbec jsem se nechytala a do toho spustil, že svou výpověď už mám vytištěnou – a mohu se tak klidně odebrat rovnou na personální. To mě úplně zarazilo, já jsem dala výpověď, pomyslela jsem si. A než jsem stačila něco říct, šéf spustil.

V opilosti jsem napsala mail, který jsem neměla

Začal číst, co mu ode mě v noci přišlo za zprávu do mailu. Bylo to potupné, nejenže to bylo plné chyb a překlepů, byla jsem drzá, poměrně sprostá a také jsem snesla špínu na téměř všechny své kolegy. Závěrem všeho jsem dala výpověď. No tu bych po tom mailu dostala ale stejně. Vůbec nic jsem si ale nepamatovala, ani nevím, že jsem něco takového napsala, když jsem pak doma otevřela poštu, byl tam ale důkaz – a já se mlátila do hlavy.

Novou práci jsem poté nemohla dlouho najít, navíc jsem chodila asi měsíc skoro až kanály, abych nikoho z bývalé práce nepotkala.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu