Nyní už vím, že si musím příště dávat větší pozor, až se budu chtít s někým seznámit přes inzerát. Podcenila jsem to hlavní, byla jsem moc důvěřivá. Ale chybami se člověk učí. Jak se to všechno stalo?
Jak se seznámit
Je mi dvacet šest let a už tři roky mám stálou práci. Jsem účetní v jedné větší firmě, kde mám na starosti sklad. Jak to tak chodí, pracuji v ryze ženském kolektivu a k seznámení s vhodným protějškem nemám moc příležitostí. Často jsem v zaměstnání do večera, je třeba plnit termíny a práce je poměrně hodně.
Jenže i já jsem chtěla mít přítele a žít normálním partnerským životem. Přestalo mě bavit přijít domů mezi čtyři stěny a večer se dívat sama na televizi. Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám, a podala jsem si inzerát v internetové seznamce.
Dostala jsem spoustu odpovědí
Na můj inzerát mi odpovědělo docela dost mužů, což mě hodně překvapilo. Takový zájem jsem ani nečekala. Ale možná to bylo i tím, že jsem u profilu měla své foto a já ošklivá nejsem. S několika muži jsem si začala psát, ale pouze jeden z nich mě zaujal do takové míry, že jsem se odhodlala jít s ním na rande.
Rozuměli jsme si ve spoustě věcí a měli jsme i podobné názory. To se mi hodně líbilo. Navíc na to, že byl o deset let starší než já, nevypadal vůbec špatně. Jmenoval se Radim, byl svobodný a bezdětný. To bylo také velkým plusem, protože jsem si nebyla jistá, jak bych zvládala partnera s dětmi ve střídavé péči.
Radim mě pozval na první schůzku. Měla se uskutečnit v restauraci ve městě na půl cesty mezi mým a jeho domovem. Tak to prý bude spravedlivé. Vlastní automobil nemám, takže jsem se do místa schůzky musela dopravit vlakem. Hezky jsem se oblékla, dokonce jsem si koupila novou halenku a svetřík, abych se dobře cítila, a zašla jsem si ke kadeřnici. Naším poznávacím znamením měla být růže, kterou bude Radim držet v ruce – takové to klasické klišé.
Čas tak příjemně ubíhal
Na schůzku jsem přišla o něco později, abych nevypadala nedočkavě. Radim už na mě čekal, poznala jsem ho hned na první pohled i bez té růže. Ale on ji měl – a slavnostně mi ji předal. Bylo vidět, že i on si dal na svém zevnějšku záležet. Posadili jsme se v restauraci ke stolu a objednali si jídlo a pití. Při našem rozhovoru rychle ubíhal čas a my jsme se velmi dobře bavili. Vůbec jsem nesledovala hodinky, protože jsem Radimem byla okouzlena. Uměl tak zajímavě mluvit o všem možném. Bohužel jsem se zapovídali tak dlouho, že mi ujel i ten poslední vlak domů. Co teď?
Divný konec našeho rande
Radim mi nabídl, že mě domů sveze svým autem, má ho odstavené na parkovišti. Zprvu jsem se zdráhala, ale vlastně mi nic jiného nezbývalo, pokud jsem nechtěla noc strávit na ulicích v cizím městě. Takže jsme šli s Radimem k jeho autu a vyjeli směrem k mému bydlišti. Nakonec jsem byla ráda, že mě veze domů. Jenže pak se to zvrtlo.
Radim najednou odbočil ze silnice na polní cestu. Byla už tma a já jsem se začala bát. Ptala jsem se ho, co to znamená. Prý nic, ale kdybych mu byla po vůli, že to bude brát jako oplacení té dobré večeře, kterou mi objednal v restauraci. A začal se na mě sápat.
Bránila jsem se, že takto si naši schůzku nepředstavuji – a Radima jsem praštila kabelkou po hlavě. Asi ho to překvapilo, čehož jsem využila a z auta utekla ven. Rychle jsem běžela na silnici, ale naštěstí Radim se za mnou nevydal. Domů jsem to měla už jen kousek, tak jsem se vydala pěšky tichou tmou.
Přiznám se, že takový zážitek mi vystačí v životě mít jen jeden. Na internetové seznamky jsem zanevřela. Dodnes se mi ale o tom zážitku zdá a často si na něj vzpomenu i v práci. A mužů jsem se začala bát. Jak se mám z tohoto traumatu zbavit?
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
