S Jaromírem jsme se znali od dětství. Spoustu času jsme spolu trávili v potocích, hráli si na honěnou, schovávanou a tak. Měla jsem to nejlepší dětství, jaké jsem mohla zažít. Kvůli střední škole naše přátelství ztroskotalo. Jaromír odešel na internát do Ostravy a já studovala ekonomické lyceum zaměřené na jazyky, takže škole jsem věnovala veškerý volný čas.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Život mi podle mých představ vycházel
Troufám si říct, že jsem docela chytrá, ve škole mi to vždy šlo a vysokou školu jsem absolvovala taktéž bez problémů. O práci jsem taky neměla nouzi, vyžádala si mě sama jedna pražská firma. Pro mě to byla neuvěřitelná příležitost, vždy jsem snila o životě, jaký zažívaly holky například v amerických romantických filmech. Jen ten partner stále chyběl.
Jelikož mě čekal prodloužený víkend, rozhodla jsem se jej strávit u našich na vesnici. Sbalila jsem se a vyrazila. Bylo krásné počasí, maminka už mě čekala s mou oblíbenou bublaninou. Ještě v Praze jsem se domlouvala s holkami, že přijedu a večer si někam zajdeme. Místní zábavy jsou super a těšila jsem se na všechny, které jsem dlouho neviděla.
Moc jsem si přála se setkat s Jaromírem
Celé odpoledne jsem věnovala tomu, abych na zábavě zapůsobila. Načesala jsem si vlasy jako Ariana Grande, vytáhla své upnuté šaty, které kopírovaly každý záhyb mého těla. Uvědomila jsem si, že ani v Praze mi netrvalo tak dlouho se někam nachystat. Chtěla jsem být na večer dokonalá. A hlavně – doufala jsem, že potkám i Jaromíra.
Jaromír byl odjakživa pohledný muž
A taky se tak stalo, sotva jsem si objednala pití, Jaromír už stál ve dveřích. Neviděla jsem ho tolik let, bála jsem se toho, že ho nepoznám, ale bylo to on. Ten jeho úsměv a ta patka na bok. Okamžitě se k nám se svými kamarády přidal a klábosili jsme celý večer. Musím říct, že jsem si to užívala. Až do té osudné chvíle.
Za Jaromírův doprovod jsem byla ráda
Bylo už docela pozdě, hodinky mi ukazovaly půl třetí ráno. Ale nám to nevadilo, nás hřály rundy panáků na stolech. Jenže já nebyla zvyklá na takové probdělé noci, a tak jsem se rozhodla, že už půjdu domů. Jaromír mi nabídl doprovod, ten jsem samozřejmě ihned přijala. Cesta k našim byla dlouhá, a tak jsme se vydali lesní zkratkou. Během cesty jsme si zase povídali, když v tom mě Jaromír zastavil a políbil.
Nepřestával ani přes mé prosby a pláč
Cítila jsem to vzrušení a chtíč. Líbali jsme se, občas nám ruka sjela k rozkroku toho druhého. Pak mě něco zarazilo – nechtěla jsem se s ním vyspat někde v lese. Jsem romantička a chtěla jsem, aby naše první milování proběhlo jinak. To jsem mu taky řekla, ale on nereagoval, pokračoval dál a dál, pak mě povalil na zem, začal ze mě strhávat mé oblíbené šaty, podprsenku, kalhotky. Jednou rukou mi zakryl ústa a druhou si sundával kalhoty. Znásilnil mě. Nevěřila jsem, že tohle udělal Jaromír, můj kamarád z dětství, muž, na kterého jsem se tak těšila.
To nejhorší teprve přišlo
Když jsem si myslela, že nejhorší je za mnou, ozval se někdo zpovzdálí. Byl to jeho kamarád Aleš. Místo toho, aby dal Jaromírovi přes hubu, sundal si kalhoty, Jaromír mě hodil na něj a celé peklo pokračovalo. Bylo to nekonečné. Jednou se střídali, pak zase oba najednou – na tu noc nikdy nezapomenu. Nakonec jsem skončila na polní cestě úplně vyčerpaná, bolestivá, zakrvácená se strachem v očích – sama.
Od té noci jsem se pořádně nevyspala
Nějak se mi podařilo dostat domů. Rychle jsem vklouzla do sprchy a naivně jsem si myslela, že voda ze mě hrůznou noc smyje. Po návratu do Prahy jsem musela vyhledat psychologa. Ty noční můry každou noc byly šílené a já už ani pořádně nespala. Než mi předepsal antidepresiva, poslal mě na odběr krve – prý pro jistotu.
Těhotná? A kdo je ale otcem?
Ta jeho „jistota“ se potvrdila. Byla jsem těhotná. To mě dostalo do kolen. V práci jsem si vzala týden volno, abych se rozmyslela, co dál. Během mého přemýšlení někdo zazvonil. Stál tam Jaromír s kytkou v ruce. Přišel se omluvit. Já okamžitě vzala do ruky telefon, ale vypadal, že ho to skutečně mrzí. „Vypadni, nebo zavolám policii,“ vypadlo ze mě – a Jaromír odešel.
Udělala jsem to nejvážnější rozhodnutí v mém životě. Dítě jsem si nechala. Je to chlapeček. Nevěřila bych, jakou lásku můžu cítit k někomu, kdo mi neustále tu noc připomíná. Ale mého syna bych nikdy za nikoho na světě nevyměnila – ani za vrácení se v čase.
Je to můj poklad, který za nic nemůže. To on mi pomohl se dostat z těch mých depresí. A strach z Jaromíra a Aleše vystřídal strach o syna.
