Skvělé vyhlídky?

Měla jsem strach, jak Ivoš na zprávu o těhotenství zareaguje, ale vyrazil mi dech. „Tak to je perfektní, lásko. Budu táta!“ vykřikoval nadšeně. Začala jsem plout na obláčku mladé rodiny s krásným miminkem. Jenže z obláčku jsem spadla ani ne za 2 měsíce. Čekala jsem, kdy začne zase chodit na víkendové party, ale bylo to ještě horší.

Ivoš se tedy začal zase opíjet, ale co bylo horší, vrátily se mu stavy zuřivosti, výhrůžek a žárlivosti. A přesně jak jsem předvídala, začal zpochybňovat své otcovství s tím, že otcem musí být některý z mých imaginárních milenců. Na potrat už ale bylo pozdě. Byla jsem zoufalá, bezradná a bez peněz.

Když jsem na pozvání babičky dorazila do nóbl restaurace, můj otec s mamkou už tam byli. Atmosféra by se dala krájet. „A kde je děda?“ zeptala jsem se. No právě, babička už sdělení přestala odkládat a řekla, že se chce rozvést. „Cože?“ vyhrkli jsme svorně. Jen táta měl kousavý komentář: „Že vám to není hanba, jste spolu celý život, a teď, když sotva chodí, ho necháte samotného? A kdo mu bude prát, vařit…“. Tátovi to přišlo absurdní. Nikdy si nedokázal představit, co by on bez naší mámy dělal.