Začátek zlého snu

Poměrně brzo se ukázalo, že bydlení s Ivošem není bez mráčku. Ale to asi s nikým. Strašně mu vadilo, když jsem někam chtěla jít s kamarádkami, když jsem přišla později z práce, a to peklo, když jsem náhodou promluvila s nějakým klukem! Z milého, slušného vysokoškoláka se stal úplně někdo jiný. Nejhorší to bylo, když se napil. A on se opíjel každý týden. Pak vždy přišly výčitky, že s každým flirtuju, že mám asi milence a podobně. Vyhrožoval, křičel, a snad by mne býval i uhodil…

Když jsem zjistila své těhotenství, zachvátila mne panika. S děťátkem jsem tak nějak počítala kolem třicítky, ale mně teď bylo dvacet tři. Nepoužili jsme antikoncepci. Ivoš ji měl vyzvednout v lékárně, ale prohlásil, že na tak velký doplatek nemá peníze. Pomyšlení na potrat jsem neměla. Mám babičky, sestry… jenže co Ivoš? Ivoš bude chodit do práce, mé kamarádky bez závazků se na mne vykašlou a já budu sedět doma s dítětem v náručí a před televizí. Bylo to jako zlý sen.