Jeď tam sama

Ivoš z polospánku zamumlal: „Miláčku, jeď sama. Je mi špatně, teď potřebuju spát. Ale večer ti vše vynahradím, slibuji!“ Jasně. Musela bych být úplně pitomá, abych té trosce na posteli věřila. A žaludek se mi zvedl podruhé. Není to tak dávno, kdy jsem se těšila na každou chvíli strávenou s ním. Ale teď?

Potkali jsme se v knihkupectví, kde prodávám. Pomohla jsem mu najít knihu a na první pohled jsem se do něj zakoukala. Hezký a vtipný vysokoškolák! Když mne pozval na rande, myslela jsem, že samým štěstím omdlím. Časem jsme se sestěhovali, dívali se na filmy, vyráželi ven a každý týden na party, kde se hodně pilo.