S manželem jsem se seznámila nedlouho po velké zradě od milované osoby (partnera). O vztah jsem nestála, byla jsem spokojená sama, šlo mi jen o kamarádství. Vše se ale po jedné bujaré oslavě začalo vyvíjet jinak.
Slibný začátek
Všechno se pak seběhlo poměrně rychle. Přestěhování se k němu, svatba, dítě, hypotéka… Když jsem podruhé otěhotněla, tak jsem si začala více všímat, že něco není v pořádku. Začínalo mi docházet, že jsem ve vztahu, o který jsem nestála. Ano, po dětech jsem toužila ale jinak to vlastně nebyl můj život.
Vše se řídilo podle něj. Ano, mohla jsem si vybrat, jestli se budeme dívat na horor nebo krimi, co bude k obědu – a tím to ale tak nějak končilo. Po narození druhého syna se to ještě všechno zhoršilo. Je totiž velmi živý. Z klidného kamaráda se stal velmi cholerický člověk.
Péče o děti mne zmáhá
I když jsem najednou měla na celodenní (i noční) péči děti dvě, nikdo mi s nimi nepomohl. Když jsem manžela požádala o pomoc, tak mi řekl, že jsem je chtěla, tak ať se snažím. A když mi náhodou s dětmi pomohl, tak to pak otočil, že já jsem neschopná, že vše musí dělat on.
Několikrát jsem se to snažila ukončit, ale vždycky to otočil proti mě. Přece nerozbiji rodinu, že magořím z mateřské, že přijdu o děti a podobně. A já na čas uvěřila, že je chyba ve mně a snažila se zlepšit. Takto se to několikrát opakovalo. Pak mi došlo, že to tak není – a našla jsem si na tajno byt, stěhováky a odstěhovala se.
Sebrala jsem odvahu a utekla
Jenže měla jsem pouze finanční rezervy, zatím ještě žádnou práci (kterou jsem ale hledala), takže pro něj nebylo těžké mě stáhnout zpátky. Od té doby jsem hledala ještě usilovněji práci, ale malá praxe a omezená pracovní doma (abych stíhala školku) tomu nepřispívají. Aby toho nebylo málo, tak k tomu přibyl covid. Několikrát mi kvůli tomu odřekli již slíbenou práci.
Čtěte také: Helena (34): S matkou jsme si nikdy nerozuměly, svá vnoučata ani nechce poznat.
V září jsem měla nastoupit do práce – a pár dní před nástupem jsem zjistila, že mě nevezmou. Tak jsem si řekla, že dobře, jdu hledat dál. Jenže asi po dvou týdnech jsem zjistila, že jsem opět těhotná. S manželem už opravdu nechci být, ale dítěte se vzdát nezvládnu.
Jsem bez práce, nevím kam jít, rodina mi nepomůže a ani mě nepodpoří. Nevím vůbec, co dál. Navíc nás manžel nenechá jen tak odejít. Za chvíli už to na mě bude vidět a nepůjde už to dál tajit.
Co mám dělat?
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
vaše situace je velmi složitá. Bez znalosti její specifiky a všech souvislostí nelze pouhým emailem pomoci při jejím řešení. Doporučuji vám vyhledat poradenská zařízení. Konkrétně jde např. o linku pomoci těhotným ženám. Telefon je 800 1080 00, www.linkapomoci.cz, email: [email protected].
Obdobně je zaměřena telefonická pomoc „Na počátku“ telefon 548221405 nebo 774440821.V každém krajském městě a ve většině bývalých okresních měst existuji – dnes pod rozličnými názvy – manželské poradny. Jejich seznam lze najít mj.na www stránkách Asociace manželských a rodinných poradců. Služby jsou bezplatné. Za sebe mohu dodat, že každá trampota má svou mez a je řešitelná. Držím vám palce.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
