Neexistuje člověk, který by o ní v Čechách nebo na Slovensku nikdy neslyšel. Již za života byla legendou a to větší tragédie je pro svět umění její ztráta. V den, kdy charismatická herečka zemřela, přišlo současné herectví o velkou dámu. Dámu, která se jako jedna mála dokázala již od mládí naladit na noblesu a um dávných meziválečných umělkyň. Hana Maciuchová však noblesu nevyužívala jen na jevišti, ale i v běžném soukromém životě. Byla jí vlastní. Pro nás sice možná navždy zůstane „jen“ paní Blažejovou z Nemocnice nebo moderní profesorkou Miriam Hejlovou z Ulice, ale s velikánkami českého divadla ji ve skutečnosti spojuje více, než by nás napadlo.
Uvažovala o jazycích, herectví byla jen záliba
Málo lidí ví, že skvělá herečka, paní Hana Maciuchová byla k divadlu vedena sice už jako malé děvče, ale přesto o něm zpočátku neuvažovala. Zajímala jí totiž hudba, teorie hudby, literatura a v neposlední řadě jazyky. Takže, když pak přemýšlela, kam po škole dál, zdálo se jí, jakožto studijnímu přemýšlivému typu osobnosti, být blízké buď studium jazyků, konkrétně angličtiny anebo medicíny. Osud však rozhodl, že profesí se jí stalo divadlo. Svět, který milovala, ale v dětství jej považovala pouze za koníčka…
Hana Maciuchová se narodila dne 29. listopadu roku 1945 v astrologickém znamení Střelce ve Šternberku u Olomouce. Oba její rodiče byli nadšení divadelníci a tak prostředí, ve kterém budoucí legenda vyrůstala, bylo skrz na skrz umělecké. Díky svému otci se dostala již ve čtrnácti letech na olomoucké divadelní jeviště a mohla si nastudovat roli družičky v Lucerně Aloise Jiráska. Od té chvíle se do divadelního světa dostávala častěji. Protože ale v kariéru herečky nevěřila, dokázala si už v mládí udržet odstup od „touhy po slávě“, která mladým adeptkám na herectví většinou komplikuje cestu. Paní Hana šla svou cestu naopak rozumně, skromně a velmi pilně. Absolvovala gymnázium a po maturitní zkoušce byla přijata do Prahy na prestižní DAMU. Její první angažmá patřilo divadlu Za branou, ale již brzy se před ní otevřela scéna, která dala vyniknout kvalitám, jimiž oplývala dokonale. Šlo o pražské Městské divadlo na Vinohradech, kam nastoupila roku 1971 a setrvala zde až do konce svého života.
Lady Markbyová, Olinka z lahůdek i Paní Blažejová
Rolí, které Hana Maciuchová ztvárnila na scéně vinohradského divadla, jsou desítky. Za všechny zmiňme alespoň brilantní postavu postarší Lady Markbyové v Ideálním manželovi z pera Oscara Wildea, v níž pravidelně excelovaly jen ty nejlepší prvorepublikové umělkyně. Hana Maciuchová se díky své vrozené eleganci a noblese zařadila po bok takových hereček, jako například umělkyně Jarmila Kronbauerová, Míla Pačová, Meda Valentová nebo Olga Scheinpflugová, kterou obdivovala a sama si ji ve filmu Člověk proti zkáze z roku 1989 zahrála.
Její talent a krásu si samozřejmě našel brzy i film. Debutovala roku 1964 rolí Nely ve snímku Organ a hned po něm následovala řada televizních filmů. Například Lidová suita, Hádankář Vojta, Dvě Cecilky, Hrabě Drákula, První radosti nebo legenda o lásce. O deset let později doslova zazářila rolí Anči ve známém televizním večerníčku Krkonošské pohádky, skrze kterou si ji oblíbili nejen dospělí, ale především děti. Po Krkonošských pohádkách následovala další úspěšná role – Vlasta Makovcová v Chalupářích a nakonec postava, která jí v roce 1976 posunula v povědomí lidí ještě výše, a to úloha roztomilé, ale prostořeké milovnice módy, jinak prodavačky v lahůdkách Olinky v seriálu Žena za pultem.
Jedna z vůbec nejcharakterističtějších postav přišla Haně Maciuchové do cesty roku 1977, kdy vznikla první etapa slavného a oblíbeného tuzemského seriálu z nemocničního prostředí Nemocnice na kraji města. Jako Milada – manželka hlavní postavy ortopeda Arnošta Blažeje, který je skvělý chirurg, ale současně i velký milovník žen, to neměla lehké. Linka jejího charakteru kolísala od povýšené dámy, až k ženě, s níž je potřeba souhlasit. Ztělesnit správný rozměr mezi temnými a světlými stránkami této postavy bylo enormně náročné a zvládnout je mohla jedině nadaná herečka. Paní Maciuchová roli nejen zvládla, ale současně za ni sklidila i nadšená hodnocení. O to větší byla radost, když se její postava do seriálu vrátila i po dvaceti letech (2002), či v dalším, volném pokračování seriálu Nemocnice na kraji města: Nové osudy (2008).
Mirijam Hejlová, TýTý i Medaile Za zásluhy
Se svou životní láskou, hercem a partnerem Jiřím Adamírou, si zahrála nejen na jevišti, ale i před kamerou. Dvojice se sešla například při natáčení Panoptika Města pražského, v epizodě V tom starém domě, kde Adamíra ztělesňoval hlavní roli policejního vyšetřovatele Korejse, zatímco Hana Maciuchová si střihla roli „záporačky“. Kromě mnoha dalších filmů a seriálů, si získala věhlas a oblibu i původně nenápadnou rolí, která byla napsaná pro „nekonečný“ seriál Ulice (2005). Jako elegantní profesorka Mirijam Hejlová pak získala dokonce několik ocenění. Opakovaně šlo o diváckou cenu ankety TýTý a v roce 2008 byla vybrána mezi desítku nejoblíbenějších hereček ankety Hvězda mého srdce. Opakovaně mj. také získala ocenění (Ne)viditelný herec, a to za své skvělé výkony před mikrofonem na půdě českého Rozhlasu. Pomyslným vrcholem všech ocenění pak bylo udělení státního vyznamenání – Medaile Za zásluhy v oblasti kultury, kterou převzala z rukou prezidenta na Pražském hradě roku 2010.
Elegantní bojovnice
Vidět paní Maciuchovou naživo, bylo možné i mimo divadlo a film. Pravidelně se účastnila různých společenských událostí a snažila se podporovat a být dobrým vzorem mladým začínajícím talentům. Podobně, jako celá řada jejích „prvorepublikových“ kolegyň, zůstala i ona bezdětná (ač nedobrovolně) a po celý život se věnovala největší lásce, kterou jí bylo umění. Byla úspěšná, a jak sama řekla, v této oblasti si „nikdy neměla nač stěžovat“. O dost temnější byl ale její soukromý život. V roce 1993 zemřel na následky rakoviny její milovaný partner Jiří Adamíra, posléze s rakovinou bojovala i její matka a o několik let později si tragický osud nalezl i ji. Bojovala statečně, ale po několika letech, v roce 2021 svůj boj nakonec po návratu nemoci prohrála. Zemřela ve věku 75 let v milované Oloumoci a odešla jako pravá dáma. O své diagnóze mlčela a přála si, aby si ji lidé pamatovali takovou, jakou celý život byla. Jako Charismatickou, půvabnou tmavovláskou s výraznou červenou rtěnkou, vždy energickou a vždy v plné síle. Nutno říci, že i toto poslední přání nebylo velkým prvorepublikovým legendám nepodobné.
Zdroje: divadlonavinohradech.com, csfd.cz, wikipedia, ceskatelevize.cz | foto: profimedia.cz
