Obdivovala ji nejen česko-slovenská veřejnost, ale stejně tak i lidé z Německa nebo Francie. Zpěvačka a herečka Hana Hegerová byla jednou z nepřehlédnutelných hvězd, a také nositelka řady ocenění. Přesto, více, než cokoliv jiného, ji zdobila především skromná a přívětivá povaha. Pro každého ve svém okolí nalezla vždy dobrého slova a jakékoliv „umělecké manýry“ jí bývaly cizí. Z výrazné skromnosti vzešlo dokonce i její umělecké jméno Hana Čelková, po sňatku upravené na Hegerová. Původní rodné jméno Carmen se jí totiž zdálo příliš výstřední… Jaký byl život a tvorba naší nejslavnější šansoniérky, kterou média označovala jako tzv. „Edith Piaf z Prahy“ nebo „Velkou dámu šansonu“?
Pěvecký talent
O řadě zpěvaček a umělkyň by se dalo polemizovat, zda nejsou jejich kariéry spíše jen dobře odvedené „PR“. Zato unikátní přístup Hany Hegerové k životu i kariéře naopak dokonale ukazuje, že velký úspěch může přijít i bez všech dodatečných „příkras“, protože rozhodující je talent. A vskutku, jen těžko bychom u nás našli skromnější a přitom tolik slavnou a známou umělkyni, než jakou byla paní Hana Hegerová.
Hana Hegerová, rodným jménem Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová, uměleckým jménem Hana Čelková, se narodila dne 20. října roku 1931 v astrologickém znamení Vah, ve slovenské Bratislavě, a pocházela z movité rodiny. Její otec působil jako bankovní ředitel a ona tak měla už od mala přístup do vyšší společnosti. Učila se jazykům a především její elegantní maminka, ztělesňující vizáží dokonalou prvorepublikovou eleganci si přála, aby i z její dcerky jednoho dne vyrostla způsobná mladá dáma. Náhodně tudíž nebylo vybráno ani křestní jméno Carmen. Rodina paní Hany totiž neměla v oblibě nejrůznější jmenné zkráceniny a přezdívky (např.: Anna/Anča, Marie/Majka) a tak se zkrátka vybíralo jméno takové, které bude důstojné a nepůjde jej přitom nijak zkracovat nebo „překrucovat“.
Sama Carmen ovšem vedla od začátku skromný život a na žádná velká gesta si nepotrpěla. Měla ráda klid a pak umění. V dětství, (mezi roky 1937 – 1943) absolvovala ve Slovenském národním divadle speciální lekce z baletu a následně zauvažovala i o dráze herečky nebo zpěvačky. Protože jí ale racionální mysl velela, zabývat se spíše něčím, co ji do budoucna opravdu uživí, rozhodla se nakonec vystudovat gymnázium v Komárně, po němž měla vyhlédnutou vysokou školu ekonomického směru. Poválečná doba však byla neutěšená a tak vyhlídky dalších studií skončily nakonec v nedohlednu. Namísto nich pak musela budoucí zpěvačka nastoupit obyčejnou práci ve strojírenské oblasti. Nic z toho ji však neodradilo od stále se zvětšujícího snu – herectví.
Semafor i pařížská Olympie
V roce 1951 se rozhodla zapsat na specializovaný kurz divadelního umění, který probíhal při státní konzervatoři, a uspěla. Mladá Carmen Farkašová jej nejen zvládla na výbornou, ale brzy nato se stala i novou součástí souboru žilinského Divadla Petra Jilemnického. Tehdy také odmítla používat své rodné jméno, a namísto něj si zvolila, pokud možno jednoduchý, pseudonym. Takový, který by navíc ještě k tomu nebyl co nejnápadnější, ale naopak, co nejnenápadnější. Do oka ji padlo křestní jméno Hana. Prý právě proto, že je solidní a obyčejné. Obdobně pak uvažovala i o příjmení. Myšlenka pak dala myšlenku a posléze byla na světě Hana Čelková, jméno, pod kterým umělkyně účinkovala třeba i ve filmu Frona (1954). K definitivní proměně na Hanu Hegerovou, došlo až k roku 1954, kdy se mladá Hana provdala za Dalibora Hegera. Z daleké Žiliny pak vedla cesta mladé paní Hegerové do bratislavské Tatra revue, a po pár letech i do Prahy, kde se stala součástí Divadla Rokoko. Roku 1957 si zahrála ve snímku Tam na konečné a v šedesátém roce se objevila ve filmech Přežil jsem svou smrt nebo Policejní hodina. Roku 1962 se v Praze připojila ke slavné divadelní scéně Semafor, kde začala vynikat již mnohem více jako originální zpěvačka. Právě zpěv a nevšední, příjemné charisma jí následně otevřelo cestu ke slavné roli Editky v hudebním snímku Kdyby tisíc klarinetů (1964). Mezníkem ve viditelnosti její pěvecké kariéry se stala mj. i možnost, přezpívat s českým textem roku 1964 verzi slavné písně Milord. To už elegantní tmavovlásku s charakteristickým šátkem ve vlasech znal kde kdo.
Z Hany Hegerové se postupně začala stávat uznávaná zpěvačka – šansoniérka. V roce 1966 vyšlo její první album Šansony a záhy nato následoval nejen obecný posluchačský úspěch, ale třeba i vzácná možnost, hostovat na prknech pařížské Olympie. Hegerová se Francouzům zalíbila. Dokonce natolik, že o ní později někteří kritici nadšeně psali jako o „Edith Piaf z Prahy“ nebo o „Velké šansoniérce“. Její jméno tak získávalo na síle a oblíbenou se tvorba Hany Hegerové stala kromě Československa například i v sousedním Německu.
Zralá léta a ocenění
Po velkých pěveckých úspěších už zpěvačka zůstala v Praze. Postupně vycházely její další alba s názvy Recital, Recital 2, Lásko prokletá, Potměšilý host nebo Chansons. V roce 1987 zazářila s písní Levandulová, jíž nazpívala spolu s Petrem Hapkou. Píseň tehdy zaujala širokou veřejnost nejen po hudební stránce, ale stejně tak i po stránce vizuální, kde se ve video klipu oba hlavní představitelé objevují v historicky laděných kostýmech (pozn. městská paní a lékárník), a společně se projíždějí v kočáře historickým centrem Prahy. Neméně oblíbenou se z téhož roku stala například i píseň Vana plná fialek. Po zralých letech, kdy Hana Hegerová sklízela jeden úspěch za druhým, pak přicházela i mnohá významná uznání. V roce 2002 jí prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy a k roku 2013 byla ve Francii povýšena na tzv. komandéra francouzského Řádu za zásluhy. V roce 2014 jí současný český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Ani tak však není výčet ocenění, které kdy získala kompletní. Přesto, když se paní Hany kdokoliv průběžně na ocenění zeptal, pokaždé jen skromně odpověděla, že si jich váží, ale nijak zvlášť je „neprožívá“. Mnohem důležitější pro ni byla upřímná radost publika z její tvorby. Obdobně přistupovala i k celé své kariéře a životu. Nikdy netoužila být „středem pozornosti“ ani po životním stylu „rozmarné celebrity“.
Posledním albem, které slavná šansoniérka Hana Hegerová vydala, bylo dílo Mlýnské kolo v srdci mém z roku 2010. I když byla zpěvačka vitální až do pozdních let, v roce 2011 oznámila konec koncertní kariéry. Podzim života si chtěla užít již v klidu a soukromí po svém. Třeba, věnovat se drobným koníčkům nebo milovanému pejskovi, francouzskému buldočkovi a také samozřejmě rodině, svým dvěma vnukům… Zemřela dne 23. března 2021 v Praze. Její nezaměnitelný hlas však zůstává a zůstane v srdcích nás všech dál.
Zdroje: Wikipedia, iRozhlas
