Na muže jsem měla smůlu, ale stále jsem nějakého hledala. Každý můj pokus o sblížení nebo dokonce vztah ale dopadl strašně. Až jsem se rozhodla, že už to vzdávám a na chlapy jsem prostě zanevřela. Ne, že by se ze mě stala úplně lesní žena, která o sebe nedbá vůbec, ale přestala jsem se trápit tím, zda jsem dokonale oholená nebo jestli mám, či nemám mastnější vlasy. A pak jsem ho potkala.
Už na to nemám
Mám sestru, která je lesbička, je už léta šťastná se svou partnerkou – a vždycky si přála podobně hezký vztah i pro mě. Vlastně si jednu dobu vzala do hlavy, že mě prostě s někým seznámí a dá dohromady, ale pokaždé z toho bylo jen jedno trapné rande nebo několik šílených nocí plných nekvalitního sexu. A mně už z toho všeho bylo nějak na nic. Rozhodla jsem se přestat hledat a zjistila jsem, že jsem tak vlastně šťastnější. Už jsem na to prostě neměla!
Nač se honit?
Honila jsem se pořád za tím, abych vypadala lépe, chodila jsem na kosmetiku, pořád jsem utrácela za nové přípravky a snažila jsem se být krásnější. Pak jsem ale zjistila, že to nedělám kvůli sobě, ale kvůli tomu, abych našla chlapa – a pozastavila jsem se nad tím. Došlo mi, že to takhle nechci a že se cítím dobře i s neoholenýma nohama, zarostlým podpažím a mastnými vlasy v drdolu.
Sama sebou
Začala jsem tak být konečně v pětatřiceti sama sebou, hodně se tím proměnil můj zevnějšek, ale uvnitř jsem byla šťastnější. No možná jsem si to jen z části namlouvala, protože jakmile jsem potkala svého dávného kamaráda, který se právě rozvedl a byl k mání, úplně mě to zase přehodilo na jinou kolej. V mém podvědomí se zase probudila ženská, která zcela přirozeně potřebuje sex.
Proč právě teď?
Honzu jsem potkala náhodou, povídali jsme si asi hodinu venku v parku, a pak mě pozval k sobě domů na víno. Postupně jsem si uvědomovala, co se tu děje. On byl smutný z rozvodu i šťastný ze znovunabyté svobody zároveň – a jednoduše mě chtěl dostat do postele. Já jsem tam vlastně chtěla jít, jenže pak mi trklo, že pod těmi šaty jsem jako divoženka, a to by se mu úplně líbit nemuselo.
Přemýšlela jsem, pila víno a pomalu ztrácela zábrany. On také – a pod sukní mě pohladil z ničeho nic po mých pořádně chlupatých nohách. Na ten jeho pohled nikdy nezapomenu! Tvářil se děsně a já se děsně trapně cítila.
Jak rychle ruku zpod sukně vyndal, tak rychle jsem já zmizela pryč, protože jsem se za to najednou styděla. Moje hrdost ze změny v přirozenou ženu vzaly za své – a od té doby už se zase pravidelně holím.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
