Gita (33): Z nenáviděné šéfové se stala moje tchyně. Z toho šoku se ještě dlouho nevzpamatuji

Svého snoubence jsem poznala před třemi lety u nás v domě, kde právě probíhala rekonstrukce bytu u sousedů. Byl jedním z dělníků, kteří v bytě pracovali, a potkávali jsme se denně asi dva týdny. Těsně před tím, než jejich práce skončily, mě oslovil a nesměle mě pozval na rande.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Přijala jsem jeho nabídku s nadšením. Když mě po půl roce přivedl na rodinnou večeři, kde mi chtěl představit rodiče, byla jsem naprosto v šoku. Jeho matkou je moje šéfová, která mi jde léta po krku.

Ten je vážně moc hezký

Nikdy jsem nebyla tím typem žen, které loví muže a čekají na svou opravdovou lásku. Vždycky jsem byla toho názoru, že pokud se má někdo do mě zamilovat, bude to tak – a já to neovlivním. Životem jsem si tak vždycky jen proplouvala a nikdy jsem moc budoucnost neřešila. Soustředila jsem se spíše na svou práci, kterou bezmezně miluji.

Pracuji jako kosmetička v jednom salonu a majitelka, tedy i moje šéfová je zlá a sebestředná ženská, která se mi snaží práci všemožně zkomplikovat. Jenže žijeme na malém městě, ze kterého se stěhovat nechci, a jsme tu jediný kosmetický salón. Navíc s velmi dobrou pověstí, hezky si tak vyděláme, a tak svou šéfovou trpím už více jak deset let.

Život se mi obrátil vzhůru nohama před třemi lety. Bydlím v menším panelovém domě a vlastním zde jednopokojový, ale vzdušný byt, na který jsem se hodně nadřela. Sousedé tehdy dělali rekonstrukci a pozvali si na práce dělníky až z Prahy. Byla jsem zvědavá na nové tváře, u nás už jsem všechny mužské měla okoukané. Jeden z nich se mi vážně líbil a poznala jsem, že i já jemu se musím líbit, když se na mě pořád koukal.

Výlet do Prahy

Pozval mě do Prahy na muzikál. To bych od dělníka nečekala, navíc já jsem v divadle byla naposledy snad někdy se školou. Koupila jsem si nové šaty a na výlet do Prahy jsem se moc těšila. Večer se vydařil a já jsem v Praze zůstala i přes noc. I když jsem si na druhý den říkala, že to možná byla chyba, spát s ním hned po první schůzce, odjížděla jsem s úsměvem na tváři a byla jsem ráda, že jsem si užila celý večer naplno. I kdyby měl být poslední. On však poslední nebyl. Po dvou dnech mi zavolal znovu a pozval mě znovu na rande. Do Prahy jsem tak začala jezdit stále častěji.

Po půl roce se zdálo, že náš vztah už začíná být vážný, měla jsem totiž poznat jeho rodiče. Když jsem se ale dozvěděla, že nás zve jeho maminka na oběd a má to být u nás v městečku, znejistila jsem. Vůbec jsem netušila, že on pochází od nás, nikdy o tom nemluvil. Nic bližšího mi neprozradil a řekl mi, ať se nechám překvapit.

Překvapení to vážně bylo

Když jsme přijeli k domu mé šéfové, kterou mimochodem naprosto nenávidím a která mi dělá už několik let ze života peklo, hází mi neustále klacky pod nohy, objednává mi klientky na ty nejhorší hodiny, nechává mě dělat nesmyslné úklidy nebo mi odmítá dát dovolenou, vždycky když já ji potřebuji, myslela jsem, že snad uteču. V ten moment mi pomalu začalo docházet, co se tady děje. A víte, co můj přítel? Ten se jen lehce usmíval, protože už dávno věděl, že jeho zlatou maminku znám, jen mi to raději neřekl. Věděl totiž, že bych na večeři ani nešla. V duchu nenávisti se nesl celý večer a situaci vlastně zachraňoval jen přítelův tatínek, který je naštěstí děsný pohodář a optimista.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Gita a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Já snad ani nechci děti

Co vám budu povídat, i když jsem v salonu zůstala pracovat i nadále, určitě to nemám jednodušší a myslím, že teď po mě má šéfová a budoucí tchyně šlape ještě více než kdy předtím. Vůbec se jí nelíbím, nemá mě ráda a ke svému synovi si určitě představovala někoho jiného. Ona je ten typ ženské, že když jí je někdo nesympatický, dá mu to pořádně najevo a nebere si servítky. Vždycky mi mluvila do práce, teď mi mluví do vztahu a já si nedokážu představit, jak by mi mohla v budoucnu mluvit i do výchovy dětí.

Lucie (32): Nedokážeš ani normálně porodit. A jak chceš kojit s tak malými prsy? Ano, tohle je má tchyně.

Přítel mě před rokem požádal o ruku a také by rád měl miminko. Já se přiznám, že kvůli své tchyni váhám jak se svatbou, tak i s těhotenstvím. Nevím, zda se chci stát naplno součástí rodiny téhle šílené a nepřejícné semetriky.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu