Nevím, jestli tohle se někdy změní, ale zřejmě ne. Panenství a jeho existence či neexistence, byla, je a bude, v rámci prvních milostných vztahů, vždy dívčím tématem číslo jedna. Naprostá většina holek o svůj věneček přichází s klukem. Pak se ještě předhánějí, které z nich měla originálnější „poprvé“. Jenže já o svůj přišla s holkou, přestože si nemyslím, že bych byla na holky. Je to zvláštní?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Věnečkové vypravěčky
Už na střední mě dusily všelijaké holčičí debaty o tom, kdo je a kdo není panna. Upřímně, nevěděla jsem, co si o tom myslet. Neuběhl totiž jediný den, aby ve škole některá z nich o přestávce neřešila, že panna ještě je, ale brzy nebude anebo už není. Fantazie „věnečkových vypravěček“ navíc neznala mezí, takže si šlo mnohdy snadno domyslet, že ve valné většině byly všechny ty jejich příběhy buď domyšlené anebo jednoduše falešné. Zajímavější však bylo, že kromě „technických“ pojmů jako „holka panna“ a „holka, která už panna není“, se nám do rozhovoru občas dostal i prazvláštní pseudopojem, nesoucí název „napůl-panna“. Na to, co ta „napůl-panna“ vlastně je, jsem byla zvědavá i já sama…
„Napůl-panna“
Termín „napůl-panna“, prý daly dohromady moje středoškolské spolužačky. Šlo o kategorii holek, které, s nějakým klukem sice provozovaly intimnosti, ale, nedošlo při nich k té jedné zásadní věci. Aby zaujaly své chodbové posluchačky ze školy, vymyslely si proto, že už to mají napůl za sebou… Dnes se tomu nápadu směji, až padám ze židle, ale tenkrát šlo o docela oblíbenou vytáčku, jak být mezi holkami důležitá. Přesto později dělaly některé spolužačky i psí kusy pro to, aby pannami skutečně nebyly. Nejhorší situace nastala, když nám odzvonilo osmnáct a polovina z nás pannami byla. Příběhy, které jsem pak na chodbě slýchala, už totiž humorné nebyly. Jedna spolužačka třeba vyprávěla, jak si našla jenom „kvůli tomu“ známost na jednu noc, jiná zase kontrovala, že ztráta panenství je pro holku vlastně trapas a tak se raději „oné překážky“ zbavila sama. Další dokonce litovala, že se narodila s tělesnou anomálií, kdy ji „tato věc“ scházela od narození a ona tím měla o „problém méně“. Místo, aby byla ráda, stěžovala si, že to není spravedlivé. Přesto žádná z nich ani na chvíli nepomyslela, že podobná věc by se měla ztrácet jen tehdy, jde-li o krásný, láskyplný vztah, pokud možno se známým člověkem… Jenže, holky předělat nešly a ať už to bylo s jejich příběhy jakkoliv, jisté bylo, že se jim dalo věřit pokaždé jen na půl, pokud vůbec. Hodně toho napovídaly… Já panenství za problém nepovažovala. Netušila jsem, že originální poprvé čeká právě na mne.
Kluci mě nezaujali
Vztahy vůbec nepatřily k mým tématům. Jsem totiž z generace, kdy už mezi námi vyrůstali samí „mamánkové“, popřípadě skateboard nadšenci, a ti mi zrovna sexy nepřišli. Podobně jsem soudila i o uhlazených „šprtech“. Pokud jsem si tedy vůbec nějaký první vztah představovala, mělo to být s mužem, alespoň o pět roků starším než já, a hlavně s někým, kdo má alespoň trochu rozumu. Tajné románky spolužaček, vedené na pohovce, když nejsou rodiče doma, mě netáhly. Naopak, připadalo mi to trapné. Za ještě trapnější jsem pak považovala všechny ty, které se podobnými zážitky nahlas chlubily. Což mi připomíná, že jedna má známá na vysoké se kdysi dokonce před celým zástupem holek chlubila tím, že její „poprvé“ proběhlo prý pod silným vlivem alkoholu a ona si z té „velké“ noci zapamatovala pouze vášeň a to, jak ji, napůl oblečenou, našli někde ve vaně…. To, když jsem slyšela, připadala jsem si usedle. Přesto se mé poprvé do kategorie usedlá, zařadit nedá.
Jmenovala se Rita
O svůj „věneček“ jsem přišla ve dvaadvaceti. Tím šťastným, který jej získal, ovšem nebyl žádný spolužák, syn souseda, dokonce ani můj vysněný, o pět roků starší muž, ale žena. Jmenovala se Rita a poprvé jsme se seznámily v obchodě s potravinami. Já stála za ní ve frontě a už celou tu dobu přemýšlela, kdo je. Měla tmavé, dozadu stažené vlasy, drobné, ale luxusně vypadající náušnice (bílé zlato), dokonalý make-up, ale oblečená byla jako motorkářka. Podle obličeje krásná žena, podle postavy bych si typovala spíš muže, což není v podobném oblečení moc překvapivé. Spíše mě zaujala ta její něžnost, kontrující s typicky mužskou tvrdostí. Ta z ní přímo tryskala a pro mne to bylo, nevím proč, neuvěřitelně sexy. Když pak přišla na řadu s placením nákupu, hrála náhoda v můj prospěch. Tajemná neznámá si totiž zapomněla u pokladny plechovku s pitím a já měla šanci, upozornit ji. Tehdy se příjemně usmála a já myslela, že to je naposledy, co ji vidím. Nestalo se, protože jsem ji zahlédla o něco později před obchodem, kde měla zaparkovanou svou motorku. Naše pohledy se zase střetly a já se neudržela, abych neřekla, že jí to sluší a má pěkný „stroj“. Prostě mi to ujelo. Krásná neznámá ovšem bystře zareagovala, a se slovy, jestli nemám tužku a kus papíru, mi na pomačkanou účtenku od nákupu napsala své jméno a číslo. Prý, kdybych chtěla, můžeme si někdy zajít na kávu… Mezitím rozpustila své krásné vlasy, nasadila si helmu a za chvíli byla pryč. Zůstala jsem jako opařená a dlouho jen zírala na jméno Rita.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Gabriela a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Ritě jsem skutečně napsala a brzy jsme se sešly. Na kávu, ale později jsme zaskočily i na pivko do hospody. To už v motorkářském nebyla. Měla na sobě obyčejné tričko a kalhoty. Přesto jsem na ní mohla oči nechat. Tehdy jí bylo třicet. Měla krásně vypracovanou postavu s vyrýsovanými svaly, ale ne moc, tak akorát. Vlasy měla dlouhé, stažené do culíku a především, dovedla se krásně nalíčit. Make-upu se rozhodně nebála, což mi přišlo zajímavé. Bavily jsme se o různých věcech a ona nemohla pochopit, že jsem ještě panna. Tehdy proletěla zvláštní jiskra. Svým jedinečným vystupováním mě nakonec „udolala“ natolik, že jsme spolu zanedlouho prožily i mou první milostnou noc, která proběhla se vším všady. Nejzajímavější bylo, že jsem jí věřila tak, jako kdyby byla muž, ač šlo o ženu, která byla ženou od narození. Jen trochu originální.
Teprve druhý den jsem se probudila se zmatkem v hlavě. I když? Můj sen o starším partnerovy se nikterak nerozplynul. Rita totiž na klasické partnerství a „zařizování společného obýváku“ nebyla a tak se naše přátelství odvíjelo i dál už jen jako přátelství. Přesto nikdy nezapomenu na tu jedinečnou noc, kterou jsem v její náruči prožila. Byla totiž nevšední, krásná, plná vášně, romantiky a především, přirozená a nevymyšlená. Pokud se už nikdy do žádné jiné ženy nezamiluji, budu ráda, že mou první a jedinou, byla právě ona.
