Gábině (27) rakovinu poprvé diagnostikovali, když jí bylo 24 let. Jde o vzácný typ nemoci, a to štve Gábinu asi nejvíc. Je to pochopitelné. Čím menší je pravděpodobnost onemocnění, tím víc si říkáte „proč zrovna já“? Gábina pracuje jako editorka časopisu o kráse, a teď si navíc připadá odporná. Stejně jako mnoho dalších žen během léčby přišla o své krásné dlouhé vlasy.
Neobvyklá rakovina plná nenávisti
„Nenávidím příběhy o ženách, které si nahmataly v prsu hrudku, ale nakonec se ukázalo, že o rakovinu nejde. A tyhle ženy říkají, jek je tato zkušenost navždy změnila,“ začíná své naštvané vyprávění Gábina, „teď říkají, jak oceňují každou vteřinu života, cení si zpěvu ptáků i toho, když padají kroupy!“
To, že je Gábina plná zloby, není nic divného. Před dvěma lety si myslela, že nemoc je definitivně pryč. Ale loni jí najednou zavolal do kanceláře lékař, aby jí sdělil, že nádor na játrech se objevil znova. „Utekla jsem z kanceláře a mámě jsem do telefonu vzlykala snad půl hodiny,“ říká Gábina, která jinak na všechny kolem sebe působí typem dominantní ženy, která má nadhled absolutně nad vším.
Gábina vypráví o návratu nemoci: „Mám hepatoblastom. Jde o typ rakoviny jater, který nijak nesouvisí s přílišným pitím alkoholu,“ říká Gábina, „takže znovu procházím nekonečným koloběhem léčby. A nevím, jak to dopadne tentokrát.“ Nyní Gábina prochází třetím kolem chemoterapie a léčba bude pokračovat ještě 3 měsíce. „Léčba rakoviny je tak jako tak ruská ruleta. Buď na ní zemřete hned, nebo vás časem dostihne některý z vedlejších účinků léčby,“ říká Gábina vztekle.
Má bohužel pravdu. Seznam vedlejších účinků je rozsáhlý. Neplodnost, poškození nervů, srdeční selhání, selhání ledvin, a dokonce i leukémie! Ano, léčba rakoviny vám paradoxně může způsobit jiný typ rakoviny! „Moje rakovina jako taková nemá žádné příznaky, ale chemoterapie všechnu bolest nahradí. Mám pocit, že jsem od listopadu nespala. Mám takové bolesti, že bych vše nejraději zastavila a ukončila,“ pokračuje Gábina, a tentokrát je v jejím hlase znát i smutek.
Vyzývám osud
„Možná to není vhodné, možná je to ode mě vůči osudu i drzé. Vyzývavé. Ale to mi je jedno,“ říká Gábina, „chci si vzít svého přítele Toma za manžela. Chci mít děti!“ „A tak mlčím a jsem vzorný pacient. Natáhnu ruku, aby do mě mohl proudit koktejl drog, zabijáků buněk. Bohužel ne vždy jen buněk špatných,“ povzdychne si Gábina.
„Někdy o své nemoci vtipkuji s lékaři, zdravotními sestrami i se svými přáteli,“ popisuje Gábina, čím prochází, „ale ve skutečnosti jsem zoufalá z toho, že jsem ztratila všechny představy o tom, jak můj život bude vypadat.“ Je známé, že během přijetí diagnózy smrtelné nemoci, stejně jako například při smrti blízkého člověka, lidé procházejí různými stádii. Smutek a vztek mezi ně patří. Gábina k tomu smutně říká: „Občas mám pocit, že se vší tou zlobou zadusím, že mě úplně pohltí a zůstane se mnou až do úplného konce.“ Pak se i do jejího vyprávění vrátí vztek: „Nejsem ta chudinka, která „přežívá“ rakovinu, ani ta, která „bojuje“ s rakovinou. Já na nějakou pitomou rakovinu kašlu!“
