Vždy jsem měl jedno pravidlo „nikdy nezatahuj do pracovních záležitostí kamarády a rodinu“. Když jsem to porušil, škaredě se mi to vymstilo. Můj nejlepší kamarád sliboval pomoc, ale za mými zády spřádal plán, jak mě připravit o firmu. A povedlo se mu to. Boží mlýny však skutečně melou, a koronavirus mu to vrátil za mě.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Měl jsem stabilní zaměstnání
Dlouhá léta jsem pracoval u hasičského záchranného sboru. Přestože to je práce ušlechtilá, nijak zvlášť mě nenaplňovala. Raději jsem měl svou zahrádku, kde jsem se často ukrýval před světem. A musím uznat, že nezřídka také před svou manželkou. Měl jsem tam obytnou chatku a malou dílnu, kterou jsem využíval ne k opravám rozbitého zahradního nářadí, ale k zavařování a sušení ovoce, zeleniny či plodů nedalekého lesa. A tam to všechno začalo.
Paštičky od Frantíka
Krom ovoce a zeleniny jsem nakládal hermelíny a vyráběl svou specialitu, rybí paštiky. S oblibou jsem jim říkával „paštičky od Frantíka“. Večer jsem se v naší zahradní kolonii scházel s ostatními zahrádkáři. Grilovalo se, něco málo se vypilo, ale hlavně jsem se chlubil mými výtvory. Paštičky chutnaly všem, a tak se stávalo, že některý z mých známých zavolal, zda nemám pár skleniček s touto pochoutkou na prodej.
Paštiky jsem začal prodávat
Přišla s tím moje žena, která mě přiměla uvažovat nad tím, zda se svým výrobkem nechci vyzkoušet prodej na farmářských trzích. Sama měla živnost a prodávala bylinné směsi, a tak jsem s jejím živnostenským listem zkusil prodej na trhu. Trefně jsme můj výtvor nazvali podle mého oblíbeného sloganu „paštičky od Frantíka“. A byl to obrovský úspěch. Prodali jsme všechno. Na etiketách bylo moje telefonní číslo a lidé si volali o další kousky.
Potřeboval jsem více peněz, ale neměl jsem je
A tak se pomalu začal rozjíždět můj malý obchůdek. Tak mě to chytlo, že jsem dal výpověď v práci a věnoval jsem se tomu naplno. Chtěl jsem firmu zvětšit a udělat výrobnu, aby to bylo přesně podle hygienických norem, které vyžadoval stát. Chyběly mi však peníze. Radil jsem se s nejlepším kamarádem Kubou, jak je získat – a on mi navrhl, že mi je půjčí. Peněz měl dost a neviděl v tom problém, ale já jo. Peníze by se neměly mezi kamarády tahat.
S penězi od Kuby jsem založil firmu
Jenže moje nadšení z rozjíždějícího se podniku bylo větší, a tak jsem na jeho nabídku kývl. On měl podmínku. Založíme s.r.o., kde bude vepsaný také on, a až mu vrátím peníze, ze společnosti odejde. Půjčka měla být na jeden rok. Bláhově jsem na to přistoupil. Nachystal smlouvy, abychom všechno měli písemně a já začal podnikat. Po několika měsících jsem dodával zboží do různých obchodů. Paštiky měly obrovský potenciál a peníze se vydělat daly.
Kuba mě chtěl podvést už od začátku
Po půl roce mi přišel oficiální dopis od Kuby. Stálo v něm, že jsem mu nevrátil peníze, jak bylo domluveno a měl jsem na něj převést celý podíl společnosti. Nechápal jsem. Vždyť jsem měl ještě dalšího půl roku čas. Podíval jsem se do smlouvy, kterou jsem mu před tím podepsal a málem jsem se vyvrátil. Ve smlouvě opravdu stálo, že půjčka je splatná v tomto termínu. Já peníze však neměl. Volal jsem mu, ale byl neoblomný a můj právník potvrdil, že Kuba má pravdu.
Mou blbostí mě o firmu vážně připravil
A tak jsem přišel o svou firmu. Kuba na mě udělal vlastně naprosto legální podvod a kvůli tomu, že jsem mu to všechno podepsal, získal mou společnost. Mohl jsem nadávat jen sám sobě, jak jsem byl hloupý a koukat na to, jak se moje teď už bývalá firma rozjíždí ve velkém, ale beze mě. Neměl jsem práci a ani milované „paštiky od Frantíka“. Spravedlnost stejně přišla. Musel jsem si ale počkat dva roky.
Pavlovo tajemství: Moje žena je jen náhradnice za mou skutečnou lásku.
Koronavirus navždy ukončil prodej paštik
Když do Česka přišla pandemie koronaviru a zavřely se provozovny, po dvou měsících musel Kuba vyhlásit bankrot. S jeho stylem podnikání asi nebylo všechno tak, jak se na venek zdálo. Až potom jsem zjistil, že dluží státu na daních, sociálním a zdravotním. Chtěl rozjet velkovýrobu a vzal si další půjčku, kterou však nestačil delší dobu splácet a koronavirus byl pro něj jen poslední hřebík do rakve. V té době už mu nikdo nechtěl půjčit a vše se mu sesypalo.
Je to hnusné, ale těší mě to. Dohnala ho karma za to, jaký podvod udělal na mě. Já alespoň nemám dluhy, ale on se z toho bude dostávat dlouho, protože za půjčku se zaručil svým majetkem. Půjčil si prý další dva miliony.
