Vím, že řada lidí má v manželství či partnerství závažné problémy. Vedle takových je ten můj docela úsměvným „problémečkem“. Přesto, dokáže někdy potrápit. Moje partnerka Aneta je hodná holka. Rozumíme si, dáme dohromady dost peněž, aby se dalo žít, miluji ji a nikdy bych ji neopustil. Přesto jsou chvíle, kdy bych si přál, jen tak zmizet. Obvykle se tak stane, když přijdu domů z práce a do hlavy mě strefí svazek česneku nebo se „ztratí“ dálkový ovladač od světel.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Holka do nepohody
Aneta je má třetí a doufám, že i poslední, holka. Potkal jsem ji před třinácti roky na jedné akci a líbila se mi od začátku. Byla to taková holka do nepohody. S ničím si nedělala velkou hlavu a její styl uvažování byl dost podobný klučičím povahám. Žádné pofňukávání ani hloupé tlachy o tom, kdo je ženatý, vdaný nebo má děti a kolik. Naopak. Milovala comicsy, animované hrdiny a hlavně sci-fi a horory. O tom se dokázala bavit klidně i hodiny. Podobný byl její módní styl. Nosívala většinou černou, ale občas ji i něčím zajímavým doplnila. Byla prostě úžasná a hlavně, náš vztah skoro jako legendární láska na první pohled začal. Už od okamžiku, kdy se naše oči potkali, jsme si byli sympatičtí a přeskočila pověstná jiskra.
Mé „ex“ totiž Anetiných kvalit jen stěží dosahovaly. Eva, má první holka, byla neuvěřitelně akurátní a otravná, zejména co se úklidu společného bytu týkalo a Jitka zase neustále fňukala o svých kamarádkách a spolužačkách. Ta má to, tamta zase ono… Pořád se s někým srovnávala a mne z toho hlava třeštila. Dokonce se mě jednou v noci začala vyptávat, jestli by si neměla nechat zvětšit prsa anebo předělat rty, když už je to v módě a má to kdekterá celebrita. Byla hrozná. Eva mě dokázala zvednout ze židle zase jinak, a vždy ve vhodný okamžik. Tehdy jsem chodil do své první práce a pokaždé, když jsem potřeboval doma něco připravit anebo dodělat, vytáhla s chutí buď vysavač anebo prachovku a šla gruntovat. Ne obyčejně. Klidně při tom všem stěhovala nábytek a věci jen lítaly, často i mé. Dělo se leccos, jen ne klid. Těch čistě ženských vlastností jsem proto měl od obou partnerek vrchovatě. Nikdo se mi nemohl divit, že jsem toužil po změně a zauvažoval o jakékoliv jiné partnerce, která nebude mít tyto nectnosti. Přesto, Aneta kompromisem nebyla. Miloval jsem ji a milovat ji budu. I přes její zvláštní rys, kterým mě občas docela děsí.
Dobře zamčené dveře a utěsněná okna
Už když jsem si Anetku poprvé pozval k sobě domů, děly se zvláštní věci. Než jsme totiž skončili v posteli, bylo podle ní potřeba, zařídit několik nezbytných věcí. Byl jsem zvědav co, protože jako správně natěšenému chlapovi, mi bylo v ten okamžik úplně jedno, jestli je zapnutá televize, vypnuté světlo anebo někde právě spadl meteorit. Zkrátka, zajímalo mě jediné. To Aneta uprostřed pozvolné předehry najednou vyskočila, že musí jít zkontrolovat, jestli jsou dobře zamčené dveře, ideálně za všechny západy a pak šla zkontrolovat okna. I ta musela být bezpečně zavřená. Teprve potom se mi vrátila a vše proběhlo tak, jak mělo.
Po důvodu jejího zvláštního chování jsem ale nepátral. Nakonec mi přišlo, že se styděla a měla jen obavu, aby nás třeba někdo omylem nepřistihl. Znělo to divně, protože jsem bydlel sám, ale nikoliv nesmyslně. Jenže, podobná situace se opakovala. Po několika nocích jsem se už zeptat musel. Přesto uspokojivá odpověď nepřišla.
Pozoruhodný pokoj
Nějaké noci jsme zpočátku trávili i v pokojíku u jejích rodičů. Zajímalo mě, jak její pokoj vypadá a tak jsem se pozvat nechal samozřejmě rád. Překvapení se ale nekonalo. Plakáty s hrdiny některých filmů, střídaly poličky s různými amulety a věcičkami. „Asi je sbírá.“ Myslel jsem si a zaskočen nebyl. Jenže, pak přišlo zajímavé překvapení. Aneta mi vysvětlila, co k čemu slouží a který předmět vyhání jakého ducha. Bylo to zajímavé poslouchat, přesto jsem měl pocit, že jde jen o legraci. Nešlo. Řadu z těch věciček si zanedlouho přestěhovala i ke mně domů. Pořád mi to zvláštní nepřišlo. Až do doby, kdy jsem u nás v bytě jednou uslyšel strašlivý křik. Vyběhl jsem tehdy promočený z koupelny, jen v ručníku a rozhlížel se kolem. Jenže, kromě křičící Anety v rohu místnosti, nebyl nikde nikdo. Dokonce ani pavouk na zdi. Nechápal jsem a začal se ptát. Aneta, bledá jako stěna, mi začala vysvětlovat, že určitě viděla ducha. Cítila ho a určitě u nás doma byl. Pousmál jsem se. „Dobrý vtip. Ale blbě načasovaný.“ Pronesl jsem, ale záhy měl zjistit, že o žert nešlo. Aneta se skutečně bála o život, ale proč? Tomu jsem nerozuměl.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Evžen a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Létající česnek
Poslední kapkou byl den, kdy jsem pozdě večer přišel unavený domů z práce a po otevření vstupních dveří do bytu, dostal obrovskou ránu do hlavy kulatým předmětem. To jsem zase úlekem vykřikl já. Aneta v tom přiběhla, jestli se mi něco nestalo, jestli mě někdo nenapadl, a když zjistila, co může za mé leknutí, začala se omlouvat, že ten česnek byl špatně uvázaný a že to nebylo nastraženo na mne, ale na upíry… Rozsvítil jsem velké světlo a jen valil oči na „nic netušící česnek“, válející se u mých nohou. „Cože, já dostal do hlavy česnekem? Proti upírům? To snad ne!“ Vykřikl jsem a začal se smát, protože nic jiného se k tomu snad ani dělat nedalo. Přesto to byl právě česnek, který nás donutil, pořádně si o věcech promluvit. Aneta se mi pak nakonec přiznala, že skutečně věří na duchy, strašidla i upíry a prostě to v sobě neumí potlačit. Proto, z bezpečnostních důvodů, se snaží dělat alespoň všechny ty „obranné“ věci, které odkoukala ve filmech. Není to tak, že by ji ovlivnila filmová produkce, ale naopak. Ona se v nich snaží hledat jen řešení… Duchů a strašidel se totiž bojí od malička a záliba ve sci-fi a hororech byla jejím obranným mechanismem. Doufala, že v nich buď najde odpovědi, anebo se jejich sledováním zcela otupí a strachu zbaví. Jenže se nepovedlo.
Petra (24): Abych splatila dluhy, stala jsem se náhradní matkou, jenže dítě mi přirostlo k srdci.
Trvalo to, ale nakonec jsem ji pochopil. S poděkováním za vysvětlení jí nabídl vlastní pomocnou ruku a dodnes se snažím, aby vždycky věděla, že se mnou se nemusí ničeho bát. Sice mi i dnes občas sebere dálkový ovladač na světla, aby nebyla tma, anebo jde, z ničeho nic zkontrolovat okna, ale myslím, že její obavy se od prvních měsíců docela vylepšily.
