Eva (31): Začala jsem panikařit a zavolala souseda, aby mi vyhnal z ložnice netopýra, soused už v ložnici zůstal

U našeho panelového domu často létají netopýři, kteří se dost přemnožili. Mám z těchto malých zvířátek docela respekt a bojím se jich. Na balkón po setmění ani nevycházím. Jednou jsem si neuvědomila, že větrám a okno mám dokořán i bez sítěk. No a jeden z nich si ke mně přiletěl na nezvanou návštěvu. Dneska bych mu za to ale mohla poděkovat.

Tak tam spát nebudu

Snažím se dávat si pozor a okna do kořán otevírám jen málokdy, nemám totiž v oknech síťky. Ještě z dětství si pamatuji, že nám do pokoje u babičky vlétnul netopýr a děda ho nemohl za žádnou cenu chytit. A byl to docela boj. Jenže když jsem připálila bramboráky a ten šílený pach spáleného se linul celým bytem, musela jsem udělat pořádný průvan a okna pootevírat.

V ložnici jsem na něj ale zapomněla, šla jsem se okoupat, dala jsem si jídlo a sklenku vína a chystala se spát. Když jsem vešla do ložnice a něco na mě vystartovalo. Okamžitě jsem věděla, že jsem vystrašila netopýra, který přiletěl na nezvanou návštěvu.

Začala jsem panikařit, nepřipadalo v úvahu, abych šla do ložnice spát. Strašně jsem se bála a netroufala jsem si sama netopýra chytit. Nenapadlo mě nic jiného než požádat o pomoc svého souseda.

Soused podivín

Bydlím v malém panelovém domě, kde je dalších sedm bytů, v nichž ale bydlí převážně důchodci, které jsem opravdu nechtěla obtěžovat. A tak jsem musela jít zazvonit na mladého souseda, který měl ale u nás v domě pověst velkého podivína. Kromě toho, že jsme se na schodech občas pozdravili, jsem o něm nic nevěděla, ale tak moc jsem se bála a chtěla jsem to zvíře mít pryč z bytu, že jsem se odhodlala u něj v devět večer zazvonit.

Nebojte se, on se bojí víc

K mému překvapení mi otevřel soused s úsměvem a ihned se ptal, co se stalo, že na něj nikdy nikdo nezvoní. Tak jsem mu celá rozklepaná vylíčila, co se děje – a on se začal ještě více smát se slovy, že mám být v klidu a nebát se, protože on se mě bojí určitě více než já jeho. Šel se mnou a vydal se na lov netopýra, kterému se samozřejmě nesmělo nic stát, takže jsem zavřená v kuchyni stála asi půl hodiny. Pak se otevřely dveře a bylo mi oznámeno, že v mé ložnici je už bezpečno.

A byla ruka v rukávě

Měla jsem obrovskou radost a pozvala jsem souseda na skleničku vína za odměnu. Povídali jsme si celou noc a v ložnici jsme nakonec přenocovali společně. Nikdy by mě nenapadlo, že mi přinese netopýr takové štěstí.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT