Těhotenství přišlo jako blesk z čistého nebe, nebyla jsem na to připravená a také jsem ještě po dítěti netoužila a brala antikoncepci. Jenže jsem opomněla, že beru antibiotika, která snižovala účinek antikoncepce a otěhotněla jsem – zcela nečekaně a neplánovaně. Hormony se mnou ale pořádně zamávaly a stala se ze mě úzkostlivá nastávající maminka. Po porodu to bylo ještě horší.
Až moc si to bereš
S přítelem jsem byla jen čtyři měsíce, když jsem zjistila, že čekám dceru. Byl to šok a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se s tím srovnala. Asi v polovině těhotenství jsem se ale naladila na tu správnou vlnu a začala jsem to brát vážně. Až moc. Začala jsem číst knížky, nakupovat výbavičku, soustředila jsem se jen na sebe a na miminko. I moje maminka mi říkala, že si to až moc beru. Nadávala jsem každému, kdo si ode mě jen o pár metrů dál zapálit cigaretu, odmítala jsem chodit mezi lidi, cvičila jsem a připravovala se na porod – a první rok s miminkem jsem jela přesně podle knížek.
Na něco se připravit nedá
Nakonec jsem ale zjistila, že na něco se prostě připravit nedá. Porod vůbec neběžel tak, jak jsem si to představovala – a ani následující týdny neběžely podle příruček. Byl to jeden velký chaos, propadala jsem panice kdykoliv malá zaplakala, neuměla jsem si rozdělit čas, nestíhala jsem nic a doma to vypadalo, jako když hodíte granát. Měla jsem pocit, že jsem selhala, ale nevzdávala jsem to. Malá mi však dávala zabrat.
Hlava v oblacích
Někdy jsem byla úplně mimo, v hlavě jsem toho měla tolik, že jsem zapomínala, nevnímala, a to se i vymstilo na nákupu oblečení v našem malém obchůdku. Ten vlastní známá mojí mamky, polovina obchodu je vlastně bazar, kde se prodává oblečení od jiných maminek a druhá polovina obchodu je s věcmi novými. Do druhé poloviny vede malá ulička od pokladny, kde si mohou maminky nechávat kočárky, protože obchod je opravdu těsný. I já jsem tam odložila kočárek se spící dcerou a šla jsem nakupovat.
Vyzvednu ji
Vybírala jsem věci a byla nervózní, že na malou nevidím. Na rameno mi poklepala najednou mamka, která se stavila za známou a viděla malou v kočárku, tak mi přišla říct, že si ji vezme na procházku, že jí mám potom zavolat, až budu mít všechno vyřízené. Souhlasila jsem a pokračovala jsem v nákupu.
Vybírala jsem věci, pak šla do druhé části, kde jsem chtěla naopak už vyřazené věci po malé prodat a pak jsem šla zaplatit. U pokladny ale nestál kočárek s mou dcerou a já jsem začala panikařit. Rozbrečela jsem se a začala jsem běhat po obchodě i před něj jako šílená. Hledala jsem svou dceru!
Prodavačka nechápala, snažila se mě uklidnit, a když mi řekla, že má malou máma, uvědomila jsem si to. Takový kiks jsem jako šílená novopečená matka udělala před zraky dalších lidí a dodnes se za to stydím. Prostě mi to z hlavy úplně vypadlo.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
