Erika (32): Manžel mne stalkuje. Prý ho musím poslouchat

S Lukášem tvoříme manželský pár už tři čtvrtě roku. Myslela jsem si, že jsem našla pana Božského, ale čím déle ho znám, tím jsem o tom přesvědčena méně. Lukáš je sice príma, ale velmi žárlivý. A nedá si vymluvit, že na mě opravdu žárlit nemusí. Mám ho ráda, ale toto už je moc. Nevím, co s tím.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

S Lukášem jsme spolu začali žít pod jednou střechou až po svatbě

Nebyli jsme tedy jak ostatní páry, které se sestěhovaly po krátké známosti. Já jsem bydlela do svatby u svých rodičů, Lukáš měl svůj mládenecký byt. Chodili jsme spolu celkem dlouho, tři roky, když jsme se rozhodli pro svatbu. Lukáš mě požádal o ruku, já jsem byla v sedmém nebi a ihned jsem si představovala, jaké krásné šaty v bílé barvě na sebe dám.

Chtěla jsem mít na svatební přípravy dostatek času, navrhovala jsem proto termín svatby až na příští rok od zásnub. Lukáš zase nechtěl čekat. Říkal, že se známe už dost dobře, klape nám to a byl pro to, aby svatba byla ještě ten rok. Nakonec jsem tedy přistoupila na jeho návrh.

Svatební oslava proběhla podle plánu, ale mrzelo mě, že proběhla v zimě místo v létě, jak jsem zamýšlela. Ale i tak jsem si ji užila a byla šťastná nevěsta. Po svatbě jsem se nastěhovala k Lukášovi do bytu a začali jsme novou kapitolu našich životů. Tu společnou.

Bylo nám spolu dobře, rozuměli jsme si a postupně se sžívali

Řekla bych, že nám to šlo dost dobře. Kamarádky mi manžela docela záviděly, protože Lukáš je fakt fešák. A já jsem byla pyšná, že si vybral za ženu zrovna mě. Nesla jsem se na vlně pohody a štěstí a přála si, aby náš život byl stále takový, jako krátce po svatbě.

Oba jsem chodili do práce, společně se podíleli na výdajích a šetřili finance, abychom si mohli pořídit vlastní byt na hypotéku. Byla jsem nadšená, když se o mě Lukáš zajímal, volával mi do zaměstnání, jak se mám a ať se nikde nezdržuji a hned pospíchám domů, že se mě nemůže dočkat. Jako zamilovaná novomanželka jsem opravdu z práce šla rovnou do našeho hnízdečka lásky, kde na mě čekal už roztoužený Lukáš.

Jednou jsem se přece jen zdržela

Ozvala se mi kamarádka ze střední školy, se kterou jsem se už nějakou dobu neviděla. Sešly jsem se na chvíli po práci, právě přijela do města, kde žiji, a zašly si na kávu do nedaleké kavárny. Sotva jsme se usadily u stolu, už mi zvonil mobil. Byl to Lukáš a ptal se, kde jsem. Už jsem měla být deset minut doma. Omluvila jsem se mu, že se zdržím, jelikož přijela moje kamarádka Pavlína a chceme si na chvíli povykládat a sdělit si novinky.

Když jsem přišla domů, tam už na mě čekal naštvaný Lukáš. A co prý to mělo znamenat. To jsme si nedomluvili, abych se někde kdoví s kým sama tahala, a on zatím musel na mě doma čekat. S překvapením jsem na Lukáše hleděla a oponovala, že jsem mu přece říkala, že jsem se sešla s Pavlínou.

Ten den jsme se poprvé pohádali

Lukáš mi rozezleně řekl, ať se neopovažuji to ještě někdy udělat. Jsem nyní jeho manželka a budu ho poslouchat. Práskl dveřmi, vzal si peřiny z ložnice a dal si je do obývacího pokoje.

Na druhý den jsem se Lukášovi omluvila, že tedy už z práce budu chodit rovnou domů. Nechtěla jsem mít doma zle, tak jsem přistoupila na Lukášovy podmínky. Jenže tím to neskončilo. Nemohu jít ani sama nakoupit, manžel jde vždy se mnou, abych se náhodou s někým cizím nesetkala. Dokonce mu začalo vadit, že chodím do práce a chtěl, abych zůstala doma a starala se jen o domácnost. On prý vydělává dost na to, aby uživil nás oba.

Přiznám se, že jsem smutná

Lukáš se po svatbě hodně změnil. Nikdy jsem si nemyslela, že mě bude neustále podezřívat z nevěry. Přestože mu říkám, že nikoho nemám, nevěří mi. Nemohu si pomalu sama zajít ani ke kadeřnici. Lukáš má hned řeči, že bůhví, kam vlastně jdu. Nejraději by šel se mnou i tam, ale naštěstí mu stačí, když vidí, že jsem opravdu zbrusu nově ostříhaná.

Na to, že bych si šla s kamarádkami zacvičit, na kávu nebo jen si tak poklábosila, mohu zapomenout. Nakonec snad dám v práci výpověď, abych měla pokoj, a zůstanu doma. Jenže takový manželský život jsem si nepředstavovala. Myslela jsem si, že budeme s Lukášem rovnocenní partneři.

Pokračujte: Dita (42): Soused mě vydíral, a tak jsem s ním musela spát. Pověst a manželství to ale stálo mě

Přemýšlím, že Lukáše opustím, dokud nemáme děti. Naštěstí se mám kam vrátit. Rodiče, kterým jsem se svěřila, mi nabídli, že mohu jít zpátky k nim.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu