Frustrace a pocit nedostatečnosti dospělých dětí se mohou snadno proměnit v emoční zneužívání rodičů. Jako rodič jste nevědomky v roli, kdy si to necháte líbit (jde přeci o vaše dítě), a navíc cítíte vinu, ačkoli ničím vinni nejste. A situace se zhoršuje, protože se zdáte slabí. Musíte se vzepřít a stanovit hranice. Jak dospělému dítěti, tak sami sobě. Za co odpovědní jste, a za co už ne!
Neoprávněná vina
Dospělé dítě se vás může neustále snažit obviňovat ze svých vlastních problémů a odmítá za ně převzít odpovědnost. Dospělé děti, které takto uvažují, mají zkreslený pohled na svět, a vás používají jako cíl, na kterém si mohou vybít všechen svůj hněv a frustraci. Smutné je, že mnozí rodiče skutečně věří, že jsou viníky neúspěchu svého dítěte. Pokřivené myšlenky typu: Kdybych se jen víc snažil/a, nebo udělal/a to místo onoho, věci by byly jiné. Není to pravda!
I kdybyste někdy chybu udělali, nesmíte se nechat zatahovat do současného života dítěte a přebírat vinu! Děti totiž neváhají použít jakoukoli manipulační taktiku, aby ve vás vyvolaly pocit, že jim něco „dlužíte“, a tudíž je musíte donekonečna podporovat.
Kritika
Kritika je poměrně běžná. Syn, nebo dcera vám vyčítá, jak se zdánlivě lépe chováte k sourozencům, kritizuje vaše rozhodnutí, zkrátka možnost se vždycky najde. Často se můžete setkat s překrucováním vzpomínek na dávné incidenty nebo minulost obecně. Dítě vás zpochybňuje, říká vám, že jste už staří a nic si nepamatujete, že vždy přeháníte nebo jste prostě „blázniví“.
Pokud ve svém vztahu s dospělým dítětem rozpoznáte některé znaky takového chování, nepřijímejte je jako „normální“. To, že vás dítě netrápí fyzicky, neznamená, že zneužívání si na vás nevybírá svou daň!
