Syn Emy (34) miloval svou sestru ještě předtím, než se narodila. Pak Honzík onemocněl. Bylo to velmi vážné, ale on hrdinsky bojoval. A jako pravý muž i během své nemoci myslel nejprve na svou maličkou sestru.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

„Můj syn Honzík (5) se se mnou mazlil na gauči a jako obvykle si strčil ucho k mému vydutému břichu a chichotal se,“ začíná Ema (34) se svým vyprávěním, „myslím, že slyším Aničku, mami," řekl hrdě. "Měl bys jí zpívat, usmála jsem se,“ pokračuje Ema. „Pokud uslyší tvůj hlas, pozná ho, až se narodí,“ usmívá se Ema i teď. Starší bratr Tomáš byl v pohodě, ale Honzík, kterému byly v té době 4 roky, byl nejdřív rozmrzelý, že už nebude „mazánkem“.

Po konzultaci s psycholožkou Ema Jendovi vysvětlila, jak strašně důležitá je to práce, být starším bratrem, a od té doby se Honzík pečlivě staral o svou sestřičku ještě, než se narodila. "Postarám se o ni," řekl Emě tehdy, když leželi na pohovce. „Já vím," pohladila ho po vlasech Ema.