Ema (33): Můj manžel týral mě i mé děti. Naštěstí jsem se brzy vzpamatovala

Věděla jsem, že Martin je trochu víc agresivnější než ostatní mí bývalí partneři. Doufala jsem, že ho to po svatbě přejde. Jenže jsem se zřejmě spletla. Jeho agresivita se začala postupně zhoršovat.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Byla jsem tak naivní, že jsem jeho facky omlouvala

Martin měl zrovna zlé období, v práci se mu vůbec nevedlo. Byl na pochybách, zda si ho ve firmě vůbec nechají. Samozřejmě, že jsem s ním soucítila, a když mi dal první facku, přikládala jsem to k tomu, že musí být děsně vystresovaný a určitě ho to velmi mrzí. Proto jsem se tím nijak zvlášť nezabývala, přešla jsem to a snažila jsem se, aby Martin neměl důvod se doma rozčilovat.

Jenomže on si vždy nějaký důvod našel, jednou to bylo špatně vyžehlené prádlo, podruhé příliš nahlas puštěná televize nebo neumytý talířek ve dřezu. Sousedi z nás museli mít radost. I když jsme bydleli ve velkém domě, Martinův křik museli slyšet až na druhém konci ulice. Několikrát jsem se s ním o tom snažila promluvit, ale bez úspěchu. Podle něj jsem jen obyčejná líná ženská, která si neváží toho, co má.

Buď smlouvu podepíšu, nebo neuvidím děti

Po porodu našich dvojčat mi Martin dal podepsat smlouvu. Nechápala jsem o co jde. Měl to dobře vymyšlené. Ve smlouvě stálo, že například nebudu navštěvovat svou rodinu bez jeho účasti, nebudu si volat se svými přáteli, ven budu chodit výhradně s ním. A co za to? Nevezme mi naše děti. Jelikož Martin získal docela dobré místo u konkurenční firmy, kde se stýkal s vlivnými lidmi, smlouvu jsem podepsala.

Postupně se jeho tlak na mě opravdu zesílil, facky jsem dostávala téměř za všechno, i za to, že dvojčata teprve v půl roce neuměla chodit. Podle něj jsem byla neschopná je něčemu naučit. Mnohokrát jsem si říkala, že by mi bez něj bylo mnohem lépe, ale bála jsem se o děti. Nechtěla jsem mu je nechat a věřila jsem, že je schopný zajistit, abych je nikdy neviděla.

Naštěstí děti týral jen psychicky

Jeho ponižování se odráželo i na výchově našich dětí. Jakmile byly v předškolním věku, začal po nich řvát, neustále jim něco vyčítal, když jsem se jich zastávala, pokaždé mi přistála facka – i před nimi. Bylo to hrozné období. Stále vidím před očima jejich vyděšené tvářičky. Děti se ho bály.

Bylo na čase s tím něco dělat

Měla jsem velký strach z toho, že je Martin začne bít jako mě. Z facek postupně přešel na pěsti, a já chodila s monokly a modřinami. Nemohla jsem chodit ani ven, nechtěla jsem, ať se mě lidé vyptávají. Ale nakonec jsem se rozhodla jednat. Ani nevím, co mi dodalo sílu. Potají mi kamarádka dohodila svého právníka, se kterým kdysi řešila taky rozvod. V zámince, že musím k lékaři jsem odjela k právníkovi.

Modřiny na mém obličeji mnohé prozradily

Ten hned jak mě uviděl, pochopil, co se děje. Ujistil mě, že o děti v žádném případě nepřijdu. Během návštěvy zavolal i svému známému, který byl lékařem. Napsali jsme spolu zprávu, kde byly zdokumentovány mé modřiny. Poté jsme začali pracovat na žádosti o rozvodu a svěření dětí do mé péče. Vzhledem k naší situaci jsme soud požádali o předběžné svěření dětí do péče.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Ema a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Zachránil nás můj právník s policií

Obávala jsem se dne, kdy Martinovi přijde verdikt soudu a posléze i rozvodové papíry. Naštěstí můj právník měl všechno pod kontrolou. Přesně věděl, kdy Martin dokumenty převezme, proto se i s policií vydal k nám. Přišli v pravý čas, protože nebýt jejich zásahu, nevím, co by se stalo.

Díky mnoha svědkům má Martin zakázaný styk s dětmi a ke mně se nemůže přiblížit na určitou vzdálenost. Dost se mi ulevilo. Nežijeme si v přepychu, na který jsme byli s dětmi zvyklí, ale žijeme v klidu a užíváme si každého dne. Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a nechat to zajít tak daleko.

Našla jsem si práci, která mě baví, vydělám si i slušné peníze, děti jsou teď velmi spokojeny a táta jim vůbec nechybí. A Martin? Ten si odpykává trest za ublížení na zdraví svému známému.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu