Byla jsem s dcerkou na preventivní prohlídce u paní doktorky ve třech měsících. Naší malé Olince se to ale moc nelíbilo, a tak začala vyvádět, že jsme nevěděly, co s ní máme dělat. Nakonec vyjádřila svůj názor velmi jasně.
Neměla svůj den
Olinka byla od narození hodně svérázné miminko, už v porodnici sebou házela, kopala a plakala kdykoliv, když na ni sáhnul někdo v bílém plášti. Myslím, že jí byli všichni ti cizí lidé nesympatičtí. Doma byla ale zlatá. V den, kdy byla naplánovaná prohlídka ve třech měsících, byla už od rána nesvá, plakala, byla neklidná a já se ji snažila uklidnit. No ale ani děti nemají vždycky svůj den.
Tady se mi nelíbí
Přijely jsme k paní doktorce, v čekárně jsem ji položila na pultík a začala ji svlékat. Ihned všichni věděli, že jsme přijeli právě my, její křik se rozléhal celou budovou polikliniky. Prostě se jí tam nelíbilo. Když jsme přišly na řadu a sestřička si ji vzala, aby ji zvážila a změřila, uštědřila jí Olinka několik kopanců. Pak přišla na řadu paní doktorka.
To byl gejzír
Moje malá a nahá Olinka se prostě nechtěla nechat prohlédnout, naše paní doktorka je ale naštěstí trpělivá, a tak na ni šišlala a hezky mluvila, ani to nepomáhalo. Pak jí zvedla nožičky, kterými neustále kopala, sestřička i já jsme se ji snažily přidržet, když v tu ránu Olinka začala čůrat tak, že nás všechny pěkně ohodila. No nedalo se nic dělat, sestra to začala utírat – a v tu ránu začala Olinka také kakat. Měla trošku průjem, takže to letělo jako gejzír hodně daleko.
Bylo mi děsně trapně, taky mi bylo líto paní doktorky, která nad ní byla skloněná, takže dostala zásah rovnou do obličeje. Ještě dodnes se jí omlouvám, když tam přijdeme, a to má malá už rok.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
