Eliška (25): Úplně nahá jsem vpadla do náruče přítelově babičce. Myslela jsem, že se propadnu

S Honzou spolu chodíme teprve chvíli, jeho rodinu jsem ještě ani neznala. Nicméně jsem ho měla opravdu ráda a myslela jsem to s ním vážně, proto jsem se ani nebránila, když přišel s pozvánkou na narozeniny jeho otce. Docela jsem se těšila a chtěla jsem, abych na jeho rodinu udělala dobrý dojem. Měli tam totiž přijet i Honzovi prarodiče a jeho bratranci s rodiči. Prostě velká rodinná sešlost.

Fakt mi to slušelo

Snažila jsem se, abych vypadala dobře, koupila jsme si nové šaty i boty, udělala střídmý, ale opravdu pěkný make-up, natočila vlasy – no, musela jsem sama uznat, že mi to sluší, až jsem byla překvapená. Honza ze mne nemohl odtrhnout oči a neustále mi opakoval, jak vypadám skvěle. Tohle mi hodně pomohlo, protože jsem se cítila sebevědomější a setkání s jeho rodinou jsem se již tak neobávala.

Všichni mne přivítali docela přátelsky a snažili se se mnou mluvit. Já trochu znervózněla, protože lidí kolem bylo najednou více, než jsem čekala – a každý na mě házel zkoumavé pohledy. To by přeci znervóznilo každého. Tak jsem ráda využila možnosti nabízené sklenky vína. Z jedné sklenky se jich stalo více – a Honza také nebyl pozadu.

Pojďme do koupelny

Navečer už byla nálada opravdu rozjetá, stejně jako můj miláček. Pořád mi šeptal, jak je ze mne hotový, jak mi to sluší, a strašně moc by se se mnou chtěl zavřít do koupelny, alespoň na rychlovku. Já mám docela ráda adrenalin, a toto se opravdu nabízelo. Nerozmýšlela jsem se dlouho – a už jsme se nenápadně přesouvali do koupelny, abychom si trochu užili.

Na nic jsme nečekali, zavřeli jsme za sebou dveře, zamkla jsem a šli jsme rychle na to, abychom nebyli dlouho nezvěstní a někomu naše nepřítomnost nebyla podezřelá. Jenže jak jsme byli ovínění, tak začal být Honza jako utržený ze řetězu. V jednu chvíli jsem se musela zapřít do dveří, abychom oba nespadli do vany. To byla ale osudová chyba. Opřela jsem se totiž plnou vahou, což nevydržel chatrný zámek – a dveře se rozletěly.

Jak široká, tak dlouhá, a hlavně nahá!

Jako na potvoru šla zrovna okolo Honzova babička, které jsou vpadla do náruče tak, jak mne příroda stvořila. Honza na tom nebyl o moc lépe. Chvíli nám trvalo, než jsme se oba vzpamatovali z toho šoku a než jsem intuitivně vzala první ručník, který jsem uviděla. Naštěstí jsem to stihla dříve, než se k nám seběhla celá rodina, kterou vyděsila ta rána, když jsme vyvalili dveře.

Chvíli bylo trapné ticho, Honzova babička je ale skvělá. Začala se prostě smát – a k ní se postupně přidala celá rodina. Kdybych mohla vidět naše výrazy, věřím, že bych se smála taky. Naštěstí mne po tomto incidentu nezavrhli, protože to jsou úplně normální lidé a s Honzou chodíme dál.

Ačkoli když jsem u jeho rodičů a jdu do koupelny, někdo si vždy neodpustí připomínku, abych se tam raději nezamykala.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu