Milostnou literaturou může být Červená knihovna i moderní světový fenomén „Padesát odstínů“. Ostatně žen, které někdy propadly kouzlu romantických příběhů, třeba tzv. „harlequinkám“, jsou po světě miliony. Vždyť, která z nás by v reálném životě odmítla pohledného, mladého a navíc bohatého muže, libujícího si v romantice či přímo v intimních hrátkách? Až na výjimky žádná a proto o nich alespoň čteme. I já patřím mezi fanynky milostných příběhů. Tzv. „ženskou literaturu“ si vychutnávám po stránce aranžmá a děje. Jen to místo určené mladým krasavcům, zaujímá v mých snech někdo trochu jiný…
Vínové desky a izolepa
Nevím, jak přesně to napsat, ale už od dětství jsem romantická duše. Přitahují mě velkolepé příběhy, zakončené osudovou láskou. Ta sice bývá součástí takřka každého příběhu, jenže ne každý příběh je zrovna romantický. Proto, i když mé já dává přednost námětům spíše „pánským“ – dobrodružným, (leckdy se sci-fi či krimi prvky), neumí se na druhé straně odpoutat ani od čehosi, co je naopak ženskou doménou. Tím „něčím“ mám na mysli milostné příběhy. Pamatuji si, že už jako malá holka jsem objevila u babičky na půdě pověstnou „Červenou knihovnu“. Hned na první pohled mě zaujaly sytě vínové desky, opatřené buď velkým „R“ nebo jinými „záhadnými“ popisky. Některé z knih byly zachovalé, jiné už chudinky, pamatovaly řádku dychtivých čtenářek, což prozrazovaly nejen lepenkou slepované vazby, ale i osahané, zahnědlé konce listů.
Jako dítě jsem si z nich stavěla domečky pro zvířátka, později mě přitáhl i obsah. Začetla jsem se, a nad některými pak coby puberťačka vydržela dlouhé hodiny. Babička totiž měla ve sbírce i takové klenoty, jako třeba Vlastu Pittnerovou nebo Marynu Radoměrskou, což byly v rámci tzv. „Červené knihovny“ velké prvorepublikové autorky. Četla jsem a postupně nasávala prostředí, rekvizity, jednotlivé zápletky, podružné postavy i každičké detaily. Titulní „švarní“ mladíci mě sice paradoxně nechávali chladnou (občas i hrdinky), zato ve vyobrazené atmosféře jsem se doslova utápěla. A některé věci si pak po večerech ráda představovala po svém… Zkrátka fanynka milostných příběhů „jako vyšitá.“
Idolové, krasavci i pan Gray
Přesto jsem si s jinými holkami na téma milostných románů nikdy moc kvalitně nepopovídala. Zprvu mi nebyl jasný důvod, ale později jsem už pochopila, že ony měly přístup k ději vesměs opačný. Ze všeho nejvíce sledovaly půvaby ústředního hrdiny, zatímco prostředí anebo dějové spojitosti (můj zájem) je takřka nevyvedlo z míry. To mě sice trochu mrzelo, ale na druhé straně se vždycky nějaká ta společná řeč nakonec našla. Kromě starých českých knih jsem čítala, a z knihovny půjčovala, i díla moderní. Bavily mě některé „harlequinky“ a stylový mix. To už jsem byla starší a zároveň o sobě věděla i jednu zásadní věc. A sice odpověď na otázku, proč se zrovna já ráda utápím v ději a kulisách, zatímco místo hlavních postav vídám ve vlastních fantaziích o ideálním protějšku, někoho trochu jiného. Bylo to nakonec docela logické a zřejmé…
Roky nicméně běžely a spolu s časem pak jednoho dne přišla i naprostá celebrita v oblasti milostných příběhů, kterou představovala knižní trilogie „Padesát odstínů“. V té době jsem chodila na vysokou a pamatuji si, že tenhle román četla snad každá holka (nejen) z mého ročníku. Nemohl tudíž minout ani mou maličkost. Líbil se mi. Spojení chudé vysokoškolačky s bohatým mladým podnikatelem panem Grayem je rozhodně zajímavé, ale ještě pozoruhodnější mi přišlo pozadí příběhu, které detailně vykreslovalo nejrůznější milostné praktiky, dojmy i společenské vztahy a souvislosti, což nebylo ve starší milostné literatuře nikdy běžné. Takřka jedním dechem jsem proto přečetla knihy a navštívila i kino filmy. Jen mi nakonec přišlo trochu líto, že největší pozornost strhl pan Grey. Zatímco dívkám se z něj podlamovala kolena již v literární podobě, pánům pro změnu naskakovala „žilka“ na čele, protože jim bylo jasné, že takhle velkou „konkurenci“ v očích svých partnerek v reálném světě nikdy nedoženou. A marně jim vysvětlovat, že ani nemusí.
Každý román bude vždycky jen román. Povětšinou fikce, která má těšit i poňoukat čtenářovu fantazii. Což bylo, je a zřejmě nadále bude, jeho hlavním úkolem…
Krásky i paní záhadná
A právě ono poňoukání je důvodem, proč i já patřím mezi nadšené fanynky širokého spektra příběhů s milostnou tématikou. Poňoukat se nechám ráda. Jen mé vidění je trochu jiné. Podobně, jako u jiných žen, inspirují milostné příběhy k vymodelování vlastního vysněného světa a partnera v něm i mne. Tedy, lépe řečeno, abych byla v samém závěru příběhu upřímná, partnerky. Takže, zatímco jiné dívky sní po večerech o kombinaci hned několika knižních hrdinů dohromady, anebo o jednom konkrétním, já vidím úžasný mix… Jednou záhadnou ženu středního věku, která se na oko vydává za obyčejnou učitelku klavíru proto, abych záhy mohla zjistit, že jde o dámu z vysokých šlechtických kruhů, žijící v půvabném staletém paláci, jindy zase drsnou podnikatelku v černém kalhotovém kostýmku, s přísným drdolem a černými brýlemi, která nejde daleko pro jemné slovíčko nad vínem, aby mě pak záhy, v odlehlém soukromí drsně přirazila ke stěně a vášnivě políbila…
Kromě klasických milostných příběhů čtu samozřejmě i literaturu s ústředními zápletkami dvou žen. Jen mám pocit, že soustřeďování se pouze na konkrétní milostný žánr by bylo příliš jednostranné, a k „popíchnutí“ mé fantazie slabé. Proto ráda vidím i něco jiného. Možná jsem v tomto směru rarita, možná ne. Přesto věřím, že určitě nebudu jediná, lesbicky zaměřená žena, která dokáže náležitě ocenit a fandit i dějům tzv. „ženské literatury“, ač ne zrovna kvůli jejich stěžejním mužným hrdinům, a do nich zamilovaným hrdinkám. Navíc mě v posledních letech opakovaně potěšily i různé pozitivní názory některých heterosexuálních čtenářek na tituly literatury s lesbickou tématikou, což jen dokazuje, že si každý v každém příběhu může snadno najít to své, ač zrovna v reálu nesouzní s hlavní milostnou dějovou linkou. Žádný román totiž ani zdaleka není jen o dvou hlavních postavách…
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
