S Martinem jsme spolu chodili jen pár týdnů, než mi došlo, že náš vztah nebude nikdy fungovat. Rázně jsem náš vztah ukončila. On se mi za to chtěl pomstít, tak unesl mého tříletého syna přímo ze školky.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Druhý den jsme ho s pomocí policie našli. On mi však pomohl v něčem, co rozhodně nečekal.
Bruno mě opustil, ani jsem nevěděla pořádně proč
Po mém rozchodu s Brunem, otcem mého syna Matyáše, jsem si myslela, že se mi zhroutil celý svět. Ani mi pořádně neřekl, proč už se mnou nechce být. Jednoduše mi oznámil, že potřebuje najít sám sebe. Neměla jsem v tom hledat jinou ženu, ani si to dávat za vinu. Přesto mě jeho odchod hodně zasáhl. Jediné, co mě drželo nad vodou, byl můj syn. Asi měsíc po tom, co se odstěhoval, jsem se náhodně seznámila s Martinem.
Ještě v den našeho seznámení mě Martin pozval na rande. Já v tom uviděla dobrou šanci, jak zapomenout na Bruna, a tak jsem bez váhání souhlasila. Sice se mi ani moc nelíbil, ale jakákoliv společnost byla lepší než žádná. Můj syn byl zrovna na celý víkend u babičky a já se nechtěla doma jen tak užírat. Rande jsem si kupodivu užila, a tak jsem rovnou souhlasila, že půjdeme druhý den na další.
Brzy jsme spolu začali chodit
Nakonec jsme spolu prožili celý víkend a bylo to fajn. Často jsem myslela na Bruna, ale Martin mé myšlenky dokázal lehce zaplašit. A tak jsme spolu asi po týdnu randění začali chodit. Vůbec mu nevadilo, že mám malého syna. Řekla jsem mu i o Brunovi, ale jen mávl rukou, že na něj určitě brzo zapomenu a budu jen jeho. Přesto se mezi námi začaly projevovat určité rozdíly. Začala jsem si všímat toho, jak moc jsme rozdílní.
Zprvu mi to nevadilo. Brala jsem to tak, že si brzo určitě najdeme nějaký systém. Já byla spíš domácí typ, ale Martin měl rád společnost a chtěl se chodit bavit. Často mi říkal, ať dám malého na hlídání, abychom si spolu mohli někam zajít – a mě to začalo vadit. Taky mě přestal naprosto přitahovat. Došlo mi, že to je začátek konce. S Brunem se nemohl absolutně srovnávat. Nakonec jsem mu řekla, že je mezi námi konec. Raději dříve než později.
Odvedla jsem mého syna do školky jako každý jiný den
Martin byl naštvaný a křičel na mě. Nedokázal pochopit, jak jsem ho já mohla nechat. Podle něho jsem měla být ráda za to, že o mě má vůbec někdo zájem, když mám malé dítě. Byla jsem ráda, že jsem náš vztah ukončila. Druhý den jsem odvedla malého do školky a začala jsem uklízet celý byt, aby po mém vztahu v něm nebylo už ani památky. Když jsem odpoledne chtěla malého Matyáše vyzvednout, zjistila jsem, že už tam není. Vyzvedl ho Martin.
Byla jsem nepříčetně naštvaná. Okamžitě jsem se vydala k němu domů, aby mi syna vrátil, ale nebyl tam a ani nikde jinde, kde jsem věděla, že chodí. Začala jsem mít strach. Nejprve jsem zavolala Brunovi, abych mu řekla, co se stalo – a pak jsme společně zavolali na policii. Ta po něm okamžitě
vyhlásila pátrání. Večer jsem už byla naprosto zoufalá a přestávala se mnou být rozumná řeč. Musela jsem zůstat doma, kdyby se náhodou objevili, ale nikdo nepřišel.
Bruno byl pro mě v této době velká opora
Bruno se mnou zůstal celou noc. Byl stejně vyděšený, jako já. Ale ani slůvkem mi to, co se stalo, nedal za vinu. V noci jsme ani jeden oka nezamhouřili. Někdy nad ránem se u nás objevila policie. Našli našeho syna – a byl v pořádku. Martin ho odvezl na svou chatu zhruba sto kilometrů vzdálenou. Ani jsem nevěděla, že nějakou má. Matyáška už policie vezla domů a jeho únosce na policii. Jediné, co mi zatím policie řekla, bylo, že mě chtěl Martin vytrestat, a tak udělal toto.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Edita a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Únos syna mi paradoxně pomohl
Když se náš syn objevil, s Brunem společně jsme ho málem umačkali radostí. On ani nevěděl, že se něco stalo. Se strejdou Martinem, jak mu říkal, si užil parádní výlet, a když se potom mohl projet ještě v policejním autě, byl naprosto nadšený. Můj bývalý přítel mi však v jedné věci velmi pomohl. Brunovi po této události došlo, jak moc nás oba miluje a poprosil mě o odpuštění. Opět chtěl, abychom byli rodina a já nadšeně souhlasila.
Libuše (44): Odjela jsem na exotickou dovolenou s manželem, ale domů jsem se vracela sama.
Od té doby jsme my tři opravdová rodina a momentálně plánujeme svatbu. Martina budu za to, co udělal, nenávidět do konce života, ale zároveň mu jsem vděčná, protože mi do života vrátil mou opravdovou lásku.
