Přišla jsem do svého prvního zaměstnání v prodejně motorkářských potřeb. Pomalu jsem se všechno učila, ale největší motivací pro mne byl můj překrásný a charismatický šéf. Chlap, který by mohl být můj otec, ale pořádný hezoun! Nakonec to ale dopadlo strašně.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Moje první práce
Do prodejny motorkářských potřeb ve vedlejším městě hledali prodavačku. Zkusila jsem si tam zajít na pohovor, i když jsem tomu moc šancí nedávala. Přece jen jsem těsně po škole, a zatím jsem pracovala pouze na brigádách ve skladě hypermarketu. Na pohovoru se objevil stylově oblečený postarší pán, který měl přísný přístup, ale krásné oči a pořádné vousy. Šel z něj respekt. Byla jsem překvapená, když mi za pár dní volal, že si mě vybral. Byla jsem nadšená! Těšila jsem se na nové prostředí a svou první skutečnou výplatu.
Zamilovala jsem se do něj
Ten stejný pán, co se mnou vedl pohovor, byl majitelem celé prodejny. Byl to fešák a byl férový. Pochválil mě, když mi něco šlo. A nebyl nervák, když jsem to ze začátku často úplně pokazila. Jen mi vysvětlil, co mám příště zlepšit, a oznámil mi, že příště už by se to nemělo stát, ať nepřijdu o část platu.
Občas se mi ze začátku totiž „povedlo“ zaúčtovat zákazníkovi jinou cenu, a prodejna tak přišla o velkou část marže. Nedělal z toho vědu, jen mi vysvětlil, co si příště ohlídat. Šéf byl naprostý pohodář a šlo z něj obrovské charisma. Od prvního dne jsem ho obdivovala. A musím se přiznat, že mi jeho přítomnost byla stále příjemnější. Zamilovala jsem se do něj.
Začal mě registrovat
Ze začátku jsem neměla odvahu mu cokoliv říct nebo na něj něco zkoušet. Ale začala jsem se měnit. Parta kamarádů, se kterou jsme se dříve scházeli, mi najednou nepřišla tak parádní. Představovala jsem si, jak by to vypadalo, kdyby tam byl s námi ON. Věděla jsem, že je ženatý a jeho děti jsou jen o pár let mladší než já. I kdyby to klaplo, asi by to nedopadlo dobře. Jenže srdci nejde poručit. Začala jsem se trochu lépe oblékat, a dala jsem si každý den na svém vzhledu záležet.
V práci jsem se více snažila a viděla jsem, že je se mnou spokojený. Během zimních měsíců nebylo na prodejně tolik lidí, a tak jsme měli nějaký čas i na to, abychom se spolu bavili. Začal si všímat, že nejsem nějaká hloupá mladá holka, ale že se zajímám o různé věci. Povídali jsme si o tom, jak jsem od puberty chodila s dědou do lesa, kde mě naučil motorovou pilou kácet suché stromy. Probírali jsme sluneční soustavu, na kterou jsem během střední napsala několik seminárek. Šlo vidět, že mu není lhostejné, s kým v práci tráví čas.
Vánoční posezení
Před Vánocemi jsme šli na jednu motorkářskou akci společně. Bylo to bráno jako večírek, protože v naší prodejně se oslavy dělat nedaly, a tak jsme šli spolu na velkou akci. Byla to naprostá paráda! Šlo vidět, že se se spoustou lidí znal – a všem mě představoval. Chválil mě, že i když jsem zajíc, mi to na prodejně jde. „Chlapi jí zobou z rukou.“ Narážel na to, jak se mnou motorkáři flirtují. A tak jim občas doporučím nějakou maličkost navíc. Šéf je se mnou skutečně spokojený. Večer probíhal v pohodě, konečně jsme se viděli i jinde než v prostředí prodejny a mohli jsme si dát sklenku. Nejsem moc zvyklá pít, a tak mi stačilo málo, abych se dostala do nálady.
Jeli jsme taxíkem domů
Slíbil mi, že mě doprovodí domů. Nedávno jsem se přestěhovala do malé garsonky na konci města. Jeli jsme taxíkem. Když si vedle mě sednul, cítila jsem, jak krásně voní. Strašně moc mě přitahoval. Přitulila jsem se k němu a objala ho. Dala jsem mu pusu a poděkovala mu za super večer i pracovní příležitost. Byl moc rád. Prostě jsme si sedli a byli jsme super dvojka. Jenže já chtěla zažít i něco víc. Začala jsem ho líbat. Ze začátku byl zaskočený a odstrčil mě. Jenže já už v sobě měla dost alkoholu na to, abych se nechala odbýt. Líbala jsem ho znovu. Tentokrát se nechal a začaly mu jiskřit oči. Bylo to krásné.
Když jsme vystoupili z taxíku, nechal ho odjet a řekl mi, že mě doprovodí domů a pak si zavolá jiného. Že takovou žábu nemůže nechat jít opilou samotnou až domů. Cítila jsem ohromnou touhu a věděla jsem, že jestli nepůjde ke mně domů, už asi z touhy zblázním. Pomohl mi do schodů, protože se mi nohy trochu motaly. A říkal mi: „Tak co, kde máš ten nový bejvák?“ Ukázala jsem mu malý byt a předstírala naivně, že mu musím ještě ukázat výhled z okna. Byla to jen záminka, aby šel skutečně dovnitř.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Edita a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Pak už nebylo na co čekat
Jakmile zaklaply dveře, chvíli předstíral, že ho zajímá výhled, a pak jsme se na sebe vrhli jako zvířata. Tolik měsíců jsem do něj byla tajně zamilovaná, a teď byl konečně se mnou! Jeho mužná náruč mě sevřela a já si užívala naprosto dokonalý sex! Přesně takový, jaký jsem si představovala, že spolu prožijeme. Když nad ránem odcházel, pořád jsem ještě cítila, jak jsem jemně opilá. Opilá životem a láskou. Byl to boží pocit. Konečně jsem ho měla u sebe!
Po pár dnech, když skončily vánoční svátky, jsme se opět sešli v práci. Když se mi ani neozval, brala jsem to tak, že to byl z jeho strany úlet. V obchodě jsme měli plné ruce práce, a tak nebyl čas na osobní záležitosti. Před zavíračkou si mě k sobě přitáhnul a řekl, že to bylo boží. Přiznala jsem se mu, že jsem do něj zamilovaná. Nic na to neřekl a začal mě svlíkat.
Milovali jsme se ve skladu. Nejdřív mě něžně položil v kanceláři na stůl, potom jsme se přemístili mezi hromady nových krabic, a tam jsme řádili. Najednou se rozrazily dveře a do skladu vlétla jeho manželka. Těch nadávek! A toho řevu! Nadávala mi do kurev a na manžela házela krabice, co zrovna chytla pod ruku. Řvala na mě, že mám okamžitě vypadnout!
Gita (33): Z nenáviděné šéfové se stala moje tchyně. Z toho šoku se ještě dlouho nevzpamatuji.
Šéf se mi pak jen už ozval, že si mám přijít vyzvednout ukončení smlouvy – a že končíme. To bylo všechno, co jsem slyšela. Využil mě, a pak odkopl. Zrovna, když jsem skončila, byla zima a nikde nenabírali. Pak přišla pandemie. Doufám, že brzy najdu nějaké zaměstnání. Tentokrát si budu hodně hlídat, abych si udržela od šéfů odstup.
