O nevhodných vánočních dárcích jsem už slyšel a pěkné příběhy to zrovna nebyly. Jedna paní prý dostala od manžela pod stromeček novou štětku na WC, jiná slečna zase kbelík prošlých gumových medvídků. Soused jednou vyprávěl, jak ho chtěla jistá spolupracovnice potěšit nevšedním obrázkem. Obří živý, vlastně už mrtvý pavouk pod sklem, by byl možná zajímavý, kdyby příjemce dárku netrpěl závažnou arachnofobií. Přísahal jsem, že mě se nic podobného nesmí stát. Netušil jsem, jaký omyl přichystají letošní Vánoce…  

Už nejsem dvacátník ani třicátník, takže, když jsem jednoho dne v parku potkal krásnou blondýnku Katarínu, srdce mi radostí doslova zaplesalo. Nevím proč, ale byla mi sympatická už od prvního pohledu. Venku panoval příjemný letní den. Já si četl na lavičce knihu a ona venčila svou pudlí slečnu Mary. Ta hopkala sem a tam, až se z ničeho nic rozeběhla, a zabrzdila až u „mé“ lavičky, to aby mohla nosíkem zvídavě prostudovat batoh, který jsem měl položený na zemi. „Mary, fuj to je!“ Slyšel jsem záhy hlas oné blondýnky, a už to bylo… S Katarínou jsme se dali ihned do rozhovoru. Představili se, vyměnili kontakty a později zašli na kávu. Sympatie byly vzájemné a já byl rád, že jsem si v, téměř čtyřiceti, našel konečně přítelkyni.

Katarína byla sice o deset roků mladší, ale v soužití nám to nevadilo. Kromě schopností jsem na ní obdivoval i její krásu. Štíhlou postavu, blond vlasy a také krásná, drobná přírodní ňadra. Patřím k mužům, kterým se silikon nelíbí, a za půvabné považuji výhradně ženy s přírodními prsy… Proč o tom ale mluvím?