Dominik (40): Záměna dárku pokazila Vánoce i nový rok 2021

O nevhodných vánočních dárcích jsem už slyšel a pěkné příběhy to zrovna nebyly. Jedna paní prý dostala od manžela pod stromeček novou štětku na WC, jiná slečna zase kbelík prošlých gumových medvídků. Soused jednou vyprávěl, jak ho chtěla jistá spolupracovnice potěšit nevšedním obrázkem. Obří živý, vlastně už mrtvý pavouk pod sklem, by byl možná zajímavý, kdyby příjemce dárku netrpěl závažnou arachnofobií. Přísahal jsem, že mě se nic podobného nesmí stát. Netušil jsem, jaký omyl přichystají letošní Vánoce…  

Už nejsem dvacátník ani třicátník, takže, když jsem jednoho dne v parku potkal krásnou blondýnku Katarínu, srdce mi radostí doslova zaplesalo. Nevím proč, ale byla mi sympatická už od prvního pohledu. Venku panoval příjemný letní den. Já si četl na lavičce knihu a ona venčila svou pudlí slečnu Mary. Ta hopkala sem a tam, až se z ničeho nic rozeběhla, a zabrzdila až u „mé“ lavičky, to aby mohla nosíkem zvídavě prostudovat batoh, který jsem měl položený na zemi. „Mary, fuj to je!“ Slyšel jsem záhy hlas oné blondýnky, a už to bylo… S Katarínou jsme se dali ihned do rozhovoru. Představili se, vyměnili kontakty a později zašli na kávu. Sympatie byly vzájemné a já byl rád, že jsem si v, téměř čtyřiceti, našel konečně přítelkyni.

Katarína byla sice o deset roků mladší, ale v soužití nám to nevadilo. Kromě schopností jsem na ní obdivoval i její krásu. Štíhlou postavu, blond vlasy a také krásná, drobná přírodní ňadra. Patřím k mužům, kterým se silikon nelíbí, a za půvabné považuji výhradně ženy s přírodními prsy… Proč o tom ale mluvím?    

Podprsenka

Se svým tělem bývala spokojená i Katarína. Jen si posledním rokem občas posteskla, že nemá peněž nazbyt, a ráda by si přitom někdy udělala radost opravdu luxusní, drahou push-up podprsenkou. Jenže když vidí všechny ty cifry v buticích, vždy se raději otočí, a zamíří ke dveřím s myšlenkou, že za podobné peníze pořídí raději jídlo na týden. To já při poslechu jejích stesků jásal, protože mi dávaly návod na jeden z vánočních dárků. Kdo by ale čekal, že jsem se vydal kupovat „push-upku“ potají a na vlastní pěst sám, mýlil by se. S Katarínou jsme celou věc domluvily předem. „Sice přijdu o překvapení, ale zase nebude hrozit vánoční trapas.“ Pomyslel jsem si. Katarína poté vybrala velikost, barvu i tvar a můj úkol byl, objednávku odeslat a zabalit pod stromeček. Stalo se.

Na balení dárků jsem si dal letos obzvlášť záležet, takže jsem si kromě papíru, opatřil i speciální krabičky, do nichž byly jednotlivé dárky umístěny a posléze zabaleny do vánočního papíru. Uložil jsem tak krabičku doutníků pro Kataríniného otce, malý model autíčka pro jejího mladšího bratra – sběratele, vkusný porcelánový hrníček pro Kataríninu matku a samozřejmě podprsenku pro Katarínu. Stejně tak jsem zabalil i dárky pro své rodiče a další maličkosti. Vše bylo úhledné a jednotlivé, podobně velké krabičky, opatřené jmenovkami, to aby se náhodou nějaká nezatoulala nebo nepomíchala. Měl jsem radost a po dlouhé době Štědrý den vyhlížel jako malé dítě. Těšil jsem se, i když jsme ho s Káťou strávili kvůli viru jen doma ve dvojici, čímž jsme přišli i o přímé reakce na dárky z obou stran. Dnes už ale dodávám: „Naštěstí“.

Doutníkový šok

Štědrý den nastal a já se nemohl dočkat, až Katarína otevře, (kromě pár dalších maličkostí) i vytoužený dárek. Lépe řečeno, až se mi v něm předvede… Krabičku s nápisem: „Katarína“, jsem sledoval jako ostříž a těšil se. Jenže přišel šok. Přímo „doutníkový šok“! Když krabičku otevřela, vypadly na ní doutníky. Vyděsil jsem se k smrti, a člověka, u kterého se bude nalézat Katarínina podprsenka, nechtěl v tu chvíli ani domýšlet. Přesto byla situace ještě horší. Štítky se totiž omylem pomíchaly i u jejích rodičů doma (prý po cestě odpadly), takže osoba, která podprsenku získala, byla nakonec Kátina matka. Oddychl jsem si, že na otce připadl zřejmě jen ten hrnek. Jenže Kátina matka si celou věc vzala osobně a hned druhý den rozhořčeně telefonovala. Dohadovaly se snad hodinu a chvíli to vypadalo, že jí Katarína už ani nevysvětlí, čí dárek to ve skutečnosti je. Telefonát pak skončil dost chladným rozloučením a odosobnělým přáním do nového roku. „Ach jo!“ Zazoufala Katarína a já pořád nechápal, proč její matka tolik zuří…

Komplex z hrudníku 

Káťa chvíli nemluvila. Pak šla postavit na kávu a spustila. Důvodem rozčarování její matky bylo, že od mládí trpí výraznou asymetrií prsů. Protože ale špatně snáší operace a v současném vysokém věku se jich už bojí, rozhodla se problém raději celoživotně maskovat. Jenže, co dlouho trvá, stává se komplexem, takže na vše, co se jakkoliv týká poprsí, reaguje už od mládí vztahovačně, urážlivě a vznětlivě. Jinými slovy, darovat starší zakomplexované ženě s velkými nesymetrickými prsy k Vánocům droboučkou push-up podprsenku, rovnalo se kopanci do vosího hnízda… Marně jsem si lámal hlavu, co s tím, i když mě Káťa ujistila, že to její mámu za nějakou dobu přejde, protože ve skrytu duše dávno pochopila, jak vše vzniklo. Jen to chce čas. A tak jsem čekal a všelijakými myšlenkami si úspěšně kazil nejen zbytek roku, ale i Silvestra. „Jako kdyby jiných problémů nebylo dost!“ Nadával jsem.

Situace se nakonec pročistila o Novém roce, kdy se Kátě ozvala znovu, ale tentokráte v mnohem lepším rozpoložení. Přesto se obávám, že už mi bude před její matkou navždycky trapně. Jednak jsem částečně zodpovědný za záměnu krabic, a jednak jsem se o ní nechtěně dozvěděl něco, co jsem snad ani vědět nemusel…      

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT