Dita má za sebou jeden vztah. Nyní žije s Petrem, kterého miluje a o kterém si myslela, že je to láska na celý život. Kdyby ovšem nebylo toho jeho žárlení, co kazí veškerou idylku. Co s tím?
Láska hory přenáší
Když jsem se seznámila se Petrem, měla jsem za sebou nepříjemný rozchod. Petr mě okouzlil až na druhý pohled, ale ta jiskra tam byla asi hned od začátku. Jenže problémy ve vztahu s bývalým partnerem mně nedovolovaly, abych se otevřela novému vztahu. Ale Petr byl tak jiný než ex, tak jsem do toho šla.
S Petrem máme velmi podobný názor na život, rozumíme si i v posteli, kde jsme byli schopni strávit spoustu času. Inu, jak to zamilované dvojice dělávají. Také mně imponovalo, jak byl Petr rád, když jsme byli spolu, chtěl mě mít jen pro sebe a s nikým se o mě nedělit. Brala jsem to jako projev jeho velké lásky ke mně. Jenže, když jsem se chtěla třeba sejít s kamarádkou, vždycky mi to rozmluvil a já jsem nakonec domluvenou schůzku zrušila. Kvůli Petrovi, protože tak moc prosil.
Společná domácnost
Asi po půlročním chození jsme začali spolu bydlet. Těšila jsem se na to jak malá holka, protože jsem byla do Petra úplně zblázněná. Postupně jsme se zabydleli a žili svůj romantický život plný vášně a okouzlení. Byla jsem na vrcholu blaha, protože Petr byl úplný opak mého bývalého partnera. Ten se o mě moc nezajímal, zato Petr byl schopný mi do práce třikrát zavolat a zeptat se, jak se mám.
Často na mě také čekával, až v zaměstnání skončím, abychom mohli jít společně domů. Několikrát mi takto pokazil domluvenou kávu s kolegyněmi. Ale brala jsem to sportovně a vlastně mi to ani tolik nevadilo. Spíš mi bylo nepříjemné, že mi kolegyně začaly říkat, že mám doma stíhačku chlapa, který chvíli beze mě nevydrží. Omlouvala jsem ho tím, že mě má rád a že mu na mě záleží.
Jako lapená zvěř
Jenže jsem začala pociťovat, jako by se okolo mě stahovala nějaká smyčka. Šla jsem třeba vyhodit smetí k popelnici a cestou se potkala se sousedem. Prohodili jsme pár slov a šli si po svých. Petr to asi viděl z okna a hned se mě vyptával, co jsme si povídali a proč.
Toto se stalo ještě několikrát, nakonec z toho Petr usoudil, že mám se sousedem intimní poměr a u popelnice si domlouváme, kdy se se příště setkáme. Musela jsem se tomu smát, protože mi to přišlo tak nesmyslné, co byl Petr schopen vymyslet. Okřikl mě, že to vůbec není směšné, a nazval mě rajdou a zakázal mi smetí vynášet. Prý to nyní bude dělat on.
To však nebylo vše. Začal mi prohlížet mobil a číst si mé SMS. Prolezl mi také e-maily. Nesměla jsem jít sama ani nakupovat. Nakonec to u nás vypadalo tak, že jsem chodila jen do práce a z ní rovnou domů. Petr mě pravidelně kontroloval. Jak jsem přišla domů, hned jsem se mu musela hlásit, že už jsem dorazila.
Nevím, jestli je Petr ten pravý
Vánoce jsem chtěla strávit částečně také u svých rodičů. Petr ale rozhodl jinak, prý budeme jen spolu. Toto už je na mě moc. Přemýšlím, jak z toho všeho ven. Připadám si jako v kleštích. Mám Petra ráda, ale opravdu už to přehání. Bohužel, když s ním na téma žárlení začnu řeč, otočí vše proti mně. On to dělá prý pro mé dobro. Miluje mě a nechce o mě přijít.
Jak dlouho se dá takový život vydržet? Myslela jsem si, že jsem v Petrovi našla lásku na celý život. Nyní si nejsem tím tak jistá.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
