Moc ráda cestuji, ale jsem spíše ten typ, co se vyvalí na pláži jako vorvaň. A takhle prožije celou svou dovolenou. Nemusím jezdit rovnou k moři, ale jsem dovolenkový typ, co si chce odpočinout a lenošit. Samozřejmě mít u toho ještě co největší pohodlí. Můj přítel je ale pravý opak. Má rád akční dovolené. Mejlépe jen s batohem na zádech by prošel půlku republiky a spal pod širákem. No, a když on se mnou musí absolvovat moje líné dovolené, já musím občas s ním zakusit něco akčnějšího.
Už jsi kempovala?
S přítelem jsme spolu čtyři roky a občas se divím, že nám to stále klape. Jsme každý opravdu z jiného těsta. Já s ním jeho vášeň po dobrodružství moc nesdílím, celý rok tvrdě pracuji ve skladu, takže když mám dovolenou, chci jen odpočívat s nohama nahoře. To ale přítele nebaví, v létě kromě týdenní dovolené vyrážíme často jen na víkendové pobyty, moje podmínky jsou ale jasně dané. Hotel nebo penzion, polopenze, vlastní záchod a sprcha, a hlavně nicnedělání!
Přítel se mi vždycky podřídí, loni ale dostal skvělý nápad vzít mě do kempu, protože když jsem mu na otázku, zda jsem už někdy kempovala, odpověděla, že pomalu nevím, co to je, málem dostal infarkt. Tak jsem mu slíbila, že dvě noci ve stanu v kempu kvůli němu absolvuji.
Příroda krásná, ale co ty podmínky!
Vybral místo, kemp a koupil stan. Když jsme přijeli, zaujala mě nádherná příroda, když jsem však viděla ten retro kemp, kde lišky dávaly dobrou noc, docela jsem se zhrozila. No ale měly to být jen dva dny. Po první noci jsem byla tak rozlámaná, že jsem přestala vnímat už i okolí a rozhodla se víkend přetrpět bez keců až do konce.
Proč tak řveš!
Čekala nás poslední noc, večer jsme seděli u ohně ještě s několika dalšími dobrodruhy, co tento kemp kdesi uprostřed ničeho objevili – a něco málo jsme s nimi popili. V noci mě vzbudilo volání přírody, a ač nerada, musela jsem se vysoukat ze spacáku a dojít si na toaletu. Svítila jsem si jen mobilem, oči jsem měla ještě z poloviny zalepené, a když jsem dala nohu do boty, něco mi tam překáželo, rychle jsem ji vyndala a z boty na mě vyskočila žába, s čímž jsem opravdu nepočítala. Začala jsem křičet do toho ticha, že jsem probudila polovinu kempu. Přítel mi vynadal, proč tak řvu. Ta žába mě ale opravdu vylekala.
Bylo mi trapně, když jsem viděla, jak ze stanů vylézají další lidé, aby se podívali, co se děje a já je musela uklidnit se slovy, že jsem měla jen žábu v botě.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
