Rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o svůj příběh, který je spíše mým trápením. Jelikož se neustále motám v začarovaném kruhu, možná se mi i tímto zveřejněním uleví.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S Kryštofem se známe přes čtyři roky a tři a půl roku tvoříme pár. Dovolím si podotknout, že velmi hezký pár. Jenže náš vztah není tak růžový, jak se pro ostatní zdá.
Školení mi sice práci nezaručilo, ale nový vztah ano
S Kryštofem jsme se seznámili na společném školení pro jednu pojišťovací firmu. Jednalo se o první informativní schůzku, kde nás bylo necelých padesát. Znáte to, zaplatíte si celodenní školení a pak s dalšími sedíte a posloucháte, jak je možné se díky množství smluv a členů pod sebou dostat mezi horní příčky nejvíce vydělávajících. Pro mě to byla ztráta času a na tom jsem se shodla i s Kryštofem, se kterým jsem se tam dala do řeči.
Zjistili jsme, že od sebe bydlíme necelých 30 kilometrů, a jelikož jsme si padli do noty, domluvili jsme se, že se budeme vídat. Nejdříve z nás byli přátelé, chtěli jsme se poznat co nejvíce. Až jsme oba byli připraveni, začali jsme spolu chodit. A tak naše chození trvá dodnes.
Z Kryštofa byl rázem někdo jiný
První rok utekl jako voda a já se podivovala nad tím, jak bezproblémový vztah máme. Nic jsme neřešili, nehádali jsme se. Samozřejmě, že nějaká výměna názorů tu a tam padla, ale nic závažného. Po roce se ale Kryštof jako mávnutím kouzelné hůlky změnil.
Nemám ráda, když je muž až moc přecitlivělý, mám ráda ten typ muže, kterého jen tak něco nerozhází a stojí si za svým názorem. A to byl přesně Kryštof, věděla jsem, že v něm mám velkou oporu a vždy se mě zastane, tedy pouze do doby jeho změny.
Svou citlivost projevoval téměř všude
Já u smutných filmů brečím jako želva, vždy se ze mě dělal srandu. Jenže teď se role otočila. Když jsme se dívali na film s Robertem De Nirem, Stážista, plakal téměř po celou dobu. Ptala jsem se ho, co se děje, že ho v tomto stavu vidím prvně, ale vysvětlení jsme se nedočkala. Následovaly další podobné stavy, například na svatbě mé sestry jsem si všimla, jak ho obřad dojal, protože si slzy utíral kapesníkem.
Popravdě – vůbec jsem nevěděla, jak se k němu mám chovat, ačkoliv jsem ho znala, teď to byl někdo naprosto jiný. Nedalo mi to a jednoho dne jsem pozvala jeho maminku na zákusek do cukrárny. Zeptala jsem se jí, zda nezná důvod Kryštofové změny. Odpověděla mi, že si myslela, že mi to už dávno řekl. Kryštof trpí přehnanou přecitlivělostí a když jsme se potkali, bral na tuto nemoc léky. Nyní mu ale lékař doporučil, ať je postupně začne vysazovat. Taky mi oznámila, že její syn je skutečně moc citlivý, prosila mě, ať se vyhýbám nepříjemným tématům a všemu, co by mu mohlo ublížit.
Co mě odrovnalo, když jsme byli nakupovat v supermarketu a zrovna neměli brambůrky s příchutí slaniny, které Kryštof tolik zbožňoval. Začal se rozčilovat a dostal doslova hysterický záchvat pláče a naříkání. Styděla jsem se, každý na nás zíral jak na blázny. Uklidnit ho nešlo, byl jako smyslů zbavený.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Darina a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Chtěla jsem se s Kryštofem rozejít, hledala jsem nějaký velmi nenápadný způsob
Tyto situace se začaly opakovat stále častěji. Věděla jsem, že s ním už nevydržím, potřebovala jsem ze vztahu pryč. Vždyť jsme už mezi přátele nechodili, za jeho chování se totiž styděli. Jednou jsem se snažila vést debatu o našem vztahu.
Chtěla jsem vědět, kam podle něj náš vztah vede. Jakmile jsem vzpomněla, že se ve vztahu začínám cítit „nepohodlně“, Kryštof se vydal do koupelny, kde se zamkl a přes dveře mi začal vyhrožovat, jak si něco udělá, že mě miluje a nedokáže si život beze mě představit.
Irena (29): Přítel nemá rád moje děti a způsob, kterým to dává najevo, je pro mě nesnesitelný.
Takových pokusů jsem riskla ještě několik, ovšem bezúspěšně. Je mi hrozně, vím, že Kryštof je nemocný, že sám za to nemůže, ale mě jeho nemoc ničí. Je mi 24 a mám právo na život podle sebe. Tak moc si přeji být zase svobodná, ale obavy z toho, že by si něco udělal, jsou mnohem větší. Nikdy bych si to neodpustila.
