Přiznám se, že jsem vždy tajně záviděla manželství své tchýni a tchánovi. Na to svoje si nemohu příliš stěžovat. Ale pravda je, že občas mě můj manžel, jejich syn, štval. A kvůli tomu jsme mívali doma buď tichou domácnost, nebo naopak italské manželství. U tchánů se nikdy nic takového nedělo.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Oni spolu jednali velice vždy velice slušně. O to více mě pak překvapilo, když jsem tchána přistihla při něčem, co mělo nejspíš zůstat navždy jeho tajemstvím.

Vdaná jsem teprve dva roky

Zatím si s manželem užíváme jeden druhého, děti ještě nemáme, i když je pochopitelně chceme. Ale říkali jsme si, že na ně máme ještě dostatek času. Nakonec je nám oběma s manželem teprve krátce po třicítce, určitě ještě nemáme nic zmeškáno, i když moje kamarádky se již postupně maminkami stávaly.

Bydleli jsme ve vlastním bytě. To si myslím, že je základem pro spokojené manželství. Na tchyni a tchána si v žádném případě nemohu stěžovat. Jsou oba vážně skvělí. Do ničeho nám s manželem nemluví. Nemám proto důvod si na ně v čemkoliv stěžovat. Dokonce jim jejich manželství závidím. Na mě působí jako ukázkové. Tchán se ke tchyni chová velmi slušně, stejně jako ona k němu. To je samé Maruško sem, Maruško tam.

Kolikrát si říkám, po kom můj manžel je, protože on mi vůbec zdrobnělinou nikdy neříká. Pro ně jsem zásadně Daniela. Když k přijedeme k manželovým rodičům na návštěvu, tak je vždy dobře navařeno i napečeno a všude panuje příjemná domácí atmosféra. Vůbec nechápu, jak to tchyně dělá. Chodí do práce, byt má jako klícku a stačila vzorně vychovat i tři kluky.