Já a máma spolu máme úžasný vztah. Je mou nejlepší kamarádkou a byla tu vždy, když mi bylo nejhůře. Ano, můj příběh začíná jako z nějaké klasické povídky o štěstí, ale věřte, že tohle je jen zoufalý začátek mého šíleného vyprávění.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Raději jsem navštěvovala babičku z otcovy strany
K mé babičce Jiřince z matčiny strany jsme moc nejezdili. Ačkoliv já měla s mou mámou vztah skvělý, o babičce a mámě se to říct nedalo. Prohodily spolu sotva dvě věty a ta atmosféra by se dala nožem krájet. Takže je jasné, že jsem spíše vycházela s babičkou z otcovy strany.
Vystudovala jsem práva a hned po studiích jsem dostala skvělou práci u jednoho z obvodních soudů v Praze. Kariéru jsem měla odstartovanou, na to, že jsem byla bez praxe, můj plat byl víc než průměrný. Zanedlouho jsem si mohla dovolit koupit menší byteček v centru Prahy. Rodiče na mě byli pyšní.
Na oslavě babička chyběla
Abychom mé úspěchy oslavili, máma svolala celou rodinu, jen babička od mámy nepřijela. Bylo mi to tehdy líto, přála jsem si ji mít na své oslavě, chtěla jsem, ať je na svou vnučku taky tak pyšná, jako byla druhá babička Liduška.
Všimla jsem si, že i mí rodiče spolu vycházeli hůř než kdy jindy. Jejich vztah nebyl nikdy naplněný takovou tou přehnanou láskou, kterou můžeme vidět v amerických romantických filmech, spíše spolu žili jako dva kamarádi. Každý měl své koníčky, kamarády a těm se také začali po mém odchodu z domu věnovat. Pro mě bylo důležité, že spolu vychází a nehádají se.
Táta byl mámě nevěrný
Nechtěně jsem zaslechla rozhovor, hodně hlasitý rozhovor mezi tátou a babičkou Liduškou. Vyčítala mu dávné pletky s nějakou Jiřinou. Pochopila jsem, že se můj otec s tou Jiřinou spustil už v době, kdy už byl ženatý s mou mámou. Nedalo mi, má povaha právničky se projevila, a tak jsem začala po této aféře pátrat.
Dalo se očekávat, že každý bude mlžit a zapírat. Proto jsem se rozhodla, že zajedu za svou druhou babičkou a na něco se poptám i jí. Sbalila jsem si věci a vyrazila. Bylo vidět, že je hodně překvapená mou návštěvou. Já si taky nebyla jistá, zda mě pustí dovnitř. Pověděla jsem jí, jak mi na oslavě moc chyběla a taky to, co jsem zaslechla mezi tátou a babičkou Liduškou.
Moc mne její zážitky z dětství nezajímaly
Babička mlčela. Pak z ničeho nic vytáhla starou krabici ze skříně a řekla, že už je na čase, abych se dozvěděla celou pravdu. Nejdříve mi popisovala své dětství – to mě ale až tak nezajímalo – poté přišlo na řadu její manželství s dědou, který už je po smrti, a to už byla trochu jiná liga. Vyprávěla mi, jak byl na ni děda zlý, byl povoláním voják, takže jeho nekompromisní povaha se projevovala v tom nejhorším světle.
Pak mi babička podala fotku s čerstvě narozeným miminkem. Z jejích očí jsem vyčetla jak radost, tak i bolest. Ptala jsem se, kdo to je, odpověděla, že je to její dcera. Zajímalo mě, co se s ní stalo, protože babička na fotce už nějaký ten věk měla a máma je přeci jedináček. Co mě doslova odrovnalo a šokovalo byla její věta: „Sedí naproti mně.“ Myslela jsem si, že žertuje a znovu jsem se jí zeptala – a ona opět podotkla, že to já jsem její dcera, kterou drží na té fotce.
I naši mi potvrdili celou pravdu
Okamžitě jsem se sbalila a vrátila se zpět k našim. Tam jsem po nich hystericky žádala celou pravdu. A taky, že jsem se ji dozvěděla. Má matka nikdy nemohla mít děti, trápila se tím jak ona, tak i můj otec, co si během ozdravného matčina pobytu v lázních začal románek s mou babičkou Jiřinou.
Máma se o nich po příjezdu dozvěděla, i o tom, že babička je těhotná. Aby celou situaci nějak uklidnili, přišli s návrhem, že babička mě porodí, ale vychová mě máma – tedy vlastně má sestra. Mamka s návrhem souhlasila, a tak se taky i stalo.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Dana a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Má pravá matka mezitím zemřela
Nevěřila jsem a nevěřím tomu dodnes. Má pravá matka je má babička. Trvalo nějakou dobu, než jsem to celé strávila a pochopila. Jakmile jsem byla připravena, vydala jsem se navštívit babičku, respektive matku Jiřinu. Jenže jsem přijela bohužel pozdě – zemřela ještě ten den, co jsem se k ní chystala, nikomu neřekla, že trpí rakovinou prsu.
Vztahy v rodině se narušily. Stále nevím, jak se mám ke svým rodičům chovat. A nejhorší je, že jsem chtěla svou pravou mámu poznat zase o kus blíž, strávit s ní co nejvíce času, ale ona bohužel zemřela.
Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.
Trápí mě ten pocit, že už ji nemůžu obejmout a říct, jak mě to mrzí a jak moc bych si přála se s ní blíže poznat.
