Musí to být strašné, když myslíte jen na bakterie a špínu, a něco uvnitř vás nenechá ani chvíli v klidu, abyste nemuseli stále uklízet. Dá se s tím vůbec žít? A jak? Dany (29) příběh je o posedlosti čistotou.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Vše je stále nečisté
„S loktem hluboko v záchodové míse jsem drhla a drhla, dokud toaleta čistotou nezářila,“ začíná vyprávět Dana, „tak co myslíš, mami?“ „Krása,“ odpověděla, „ale čistila jsem ho důkladně ráno.“ Dany máma se cítila zklamaná, a Dana provinilá. „Kolikrát jsem tě prosila, abys při návštěvě u mě přestala čistit toaletu?“ zeptala se máma potom. „Ano, já vím,“ řekla Dana potichu. Hrozně se styděla. Ale nemohla si pomoci.
„Pokud jsem měla špinavé ruce nebo špinavé oblečení, okamžitě jsem je umyla a převlékla, neustále jsem byla znepokojena choroboplodnými zárodky,“ popisuje Dana, „a byla jsem vyděšená z používání toalet nejen ve škole, ale i u kamarádů!“
Zhoršuje se to
Máma doufala, že z toho Dana vyroste. Když se ale přestěhovala do svého bytu, její problém se zhoršil. „Probouzela jsem se brzy, abych dům vyčistila shora dolů, což znamenalo, že jsem často přišla pozdě i do práce!“ popisuje Dana své trápení. Její přátelé měli starost, kamarádka se jí dokonce ptala, zda je důležitější ona, nebo Savo.
„Nemohla jsem mít ani partnera, moje úklidová posedlost odradila všechny muže,“ říká Dana, „když jsem před třemi lety začala chodit s Robertem, bylo to jako zázrak a já byla rozhodnuta, že se změním.“
Jenže tu byl jeden velký problém. Robert bydlel se svým kamarádem, a ten měl psa. Trošku zapáchal. „Snažila jsem se to ignorovat, ale jediné, na co jsem mohla myslet, bylo, kolik bakterií se ze psa na člověka přenáší,“ pokračuje Dana, „nejprve jsem zkusila zatnout zuby a přenést se přes to.“ O měsíc později to ale nevydržela. S Robertem byli na večeři a Dana se ho zeptala, zda by si nechtěl sundat oblečení a dát si sprchu. „To zní skvěle!“ svůdně se na ní zubil Robert.
Pak už se nestačil divit. Dana mu půjčila čisté spodní prádlo a on, celý zmatený, odevzdal všechno své oblečení rovnou do pračky. Jindy spolu koukali na romantický film a oba se těšili, jak si potom užijí intimní chvíle. Jenže Robert se zpotil. Dana opět nemohla myslet na nic jiného než na bakterie. „Nemohla jsem dát průchod těmto svým myšlenkám, jinak by vztah skončil jako všechny ostatní!“
„Ale když jsme upadli do postele, moje mysl se rozběhla… Savo, bělidlo, prachovky…“ říkala si Dana jako mantru. A několik dalších týdnů během chvilek vášně si představovala vnitřek skříně pod dřezem. To nebylo k vydržení!
Nechci o něj přijít, ale…
Pak už to Dana přestala zvládat. Roberta rovnou po jeho příchodu zahnala do koupelny. „Tohle jsem úplně nečekal,“ ozvalo se z koupelny. „No, víš, bojím se bakterií a tak,“ odpověděla stydlivě, „a… a… no, cítím toho psa. A cítím se pak špinavá,“ vydechla. „Opravdu?“ zeptal se Robert. A od té doby se vždy pečlivě myl i sprchoval.
Za půl roku se k Daně nastěhoval. Uvědomila si, že jiná osoba znamená další sadu choroboplodných zárodků. Všechno musela vyčistit dvakrát! Žádné ráno se nekonalo mazlení či polehávání, zpocené prostěradlo se muselo okamžitě vyprat! Dana věděla, jak je to pro Roberta těžké. Nechtěla ho ztratit, ale nemohla se zastavit. Jednou ji pozval k sobě do sprchy. Odmítnutí ho zranilo. „Dano, ve sprše se čistíme, tady není špína!“ rozčílil se.
„Bakterie nejsou směšné,“ prosila a běžela za ním, když si začal balit věci. „Chci, abychom byli spolu, ale už s tebou už nemůžu žít.“ S tím odešel. „Byla jsem zlomená. Ale přesto mě hned napadlo, že aspoň budu mít víc času na úklid,“ vypráví Dana dál. Jednou drhla toalety v kanceláři, a kolegyně si ji vzala stranou. „Myslím, že máš problém,“ řekla. S její podporou, a hlavně s podporou Roberta se podařilo Danu dostat ke specialistovi. Bylo jasné, že jde o obsedantně kompulzivní poruchu.
Začala zvládat
„Nešlo mi jen o to, aby věci byly čisté, byla jsem posedlá kontrolou!“ uzavírá Dana, „najít pomocnou skupinu bylo nesmírnou úlevou a uvědomit si, že existují i jiní jako já, mi strašně moc pomohlo!“ Během následujících dvou let se Dana se svou poruchou naučila bojovat. Už nevstává brzy kvůli úklidu bytu, a nejlepší ze všeho je, že Robert se nemusí neustále sprchovat.
Nyní Dana čeká miminko, a i když ví, jak jsou malé děti rády špinavé, ví, že s podporou Roberta a přátel z podpůrné skupiny to zvládne!
