O existenci tzv. menopauzy u žen ví snad úplně každý. Jinak už je to ale s tzv. peri-menopauzou neboli obdobím menopauze předcházejícímu. Běžně se vyskytuje cca sedm až pět let před samotnou menopauzou a zkušenosti s ní mají především ženy, které neužívají žádná hormonální léčiva. Na jednu stranu je dobrým „ukazatelem“, že organismus ženy spěje k ukončení plodné části života, na druhou však přináší řadu všelijakých obtíží. Své o ní ví i naše čtenářka Brigita.
Co znají už jen babičky?
S pravidelnou periodou jsem nikdy neměla potíže. Někdy ve čtrnácti „přišla“ a od té doby chodila pravidelně každý měsíc. Zatímco mé spolužačky ze základky prožívaly různé „krize“ kvůli počáteční nepravidelnosti cyklu, já takřka nerozuměla, o čem to vlastně mluví. Měsíčky se objevovaly přesně a jediné, co vadilo, bylo, že mě čas od času při tom všem bolívalo břicho. Nicméně, na druhou stranu šlo zase o skvělý důvod, proč vynechat hodinu tělocviku. Poklidný průběh se mě týkal i v dospělosti. Jenže tam už přišla, na rozdíl od mých vrstevnic, které dosahovaly pravidelnost takřka výhradně skrze hormonální léčiva, první velká změna. Já byla k podobnému řešení nedůvěřivá a tak jsem raději zůstávala tzv. „přírodní“. „Potíže mě netrápily, takže nač do sebe vpravovat ještě zbytečně léky?“ Pravda. Jen jediné, co mi nedošlo, bylo, v jak malé skupince se coby přírodní typ brzy ocitnu. Najít totiž v okolí pro porovnání další ženu, která prožila celý plodný život nejen bez těhotenství, ale hlavně bez užívání jakýchkoliv hormonálních preparátů, je takřka nadlidský úkol. Nakonec mi proto nezbylo, než se o určité potíže a informace podělit se svou starou babičkou, která sice těhotenství prožila, ale žádné „hormony“ nikdy nevyužívala.
Začalo to ve třiceti
Po základní škole jsem vystudovala odbornou střední školu, a hned poté tři roky vysoké. První zaměstnání mě přivedlo do ústředny jako spojovatelku hovorů, druhé na pobočku jedné firmy coby administrativní úřednici. Šlo o běžný život, srovnatelný s celou řadou mých vrstevnic. Rozdíl však představoval přístup k dětem. Takže, zatímco kolegyně po třicítce nemyslely takřka na nic jiného, než na zakládání rodiny, já o podobných věcech nechtěla ani slyšet. Neměla jsem vhodného partnera a být samoživitelkou se mi nechtělo. Paradoxní přitom bylo, že se svým srovnaným přírodním cyklem bych spíše nárazově otěhotněla, než ostatní kolegyně, které musely kvůli početí složitě vysazovat léky a nějakou dobu čekat, než se to podaří. Jenže, nebyl partner. Přesto k vážnějšímu přemýšlení o hormonálních lécích mě dovedlo něco úplně jiného. Právě někdy po třicítce, kdy jiné kolegyně ve velkém „těhotněly“, se u mne začal projevovat tzv. PMS, tedy „předmenstruační syndrom“, který jsem do té doby neznala. Výrazně se mi například zlepšoval čich nebo mé tělo začalo mnohem více zadržovat vodu. Takže, než jsem si skutečnou příčinu tloustnutí a hubnutí uvědomila, podléhala jsem opakované „krizi“ z otázky, proč v některých dnech podivně přibírám a jindy zase hubnu, aniž bych přitom měnila vlastní návyky?
Odpověď tkvěla v mém vlastním hormonálním systému, který došel postupně do věku, kdy bylo zřejmě opravdu nejideálnější potomka počít. Byla jsem, v nadsázce řečeno, v zenitu možností. Jenže ten jsem, snad i proto, že o „přírodních ženách“ je málo informací, nakonec nevědomky prošvihla.
Magických 33
Říká se jim „Kristova léta“ a v mém případě nepředstavovala jen dospělost, nýbrž i podstatné upozornění na zvolna příchozí „stáří“. Zatímco mé, léky užívající vrstevnice „jely tzv. na setrvačník“, a po porodu se obvykle zase vrátily k léčivům a životu podle tabulek, já v ničím a nikým nepřerušeném cyklu, zaznamenala naprosto nový, a do té doby neznámý jev. Peri-menopauzu. Období, které se u žen objevuje sedm až cca pět let před samotnou menopauzou a svými obtížemi dává jasný signál, že ženské tělo pomalu, ale jistě, spěje ke svému konci plodných let. Na poprvé jsem podobné diagnóze nevěřila, ale napodruhé za ni byla docela ráda. Cítila jsem najednou, že mám tělo relativně pod kontrolou. Horší už ale byly některé projevy tohoto specifického období. Třeba záchvaty bušení srdce, které mě napoprvé vyděsily tak, že jsem skončila na kardiologii, ač s výsledkem „plně zdráva“ nebo nárazové brnění končetin. Objevovaly se přitom nečekaně, někdy vydržely i pár dní v kuse a zase zvolna vymizely. Měla jsem strach, ale teprve úpěnlivým pozorováním zjistila, že vše souvisí s cyklem, a děje se tak jen v období, vymezenému pro tzv. PMS příznaky (či Peri-menopauzální příznaky). Přesto nešlo o nic příjemného a vyděsila mě i jedna z nedávných příhod. Periodu jsem očekávala sice každým dnem, ale pocit, kdy mé tělo najednou zmohla podivně silná úzkost, srdeční bušení a nevolnost vedoucí málem k omdlení, mě vyděsil dokonale. Přesto k panice nebyl důvod. Jen pár minut po záchvatu totiž cosi v mém podbřišku „zapraskalo“, vše odeznělo, a přišla očekávaná perioda…
Co se děje?!
Všechny další anomálie jsem poté pečlivě konzultovala se svým ženským lékařem, který mi peri-menopauzu nakonec potvrdil. Drobných potíží bylo skutečně hodně. Třeba vysychání sliznic nebo výskyt akné ve spodní části čelisti. Bylo mi pětatřicet a se všemi obtížemi jsem měla plné právo sáhnout po nějakém léčivu. Přesto jsem tak nakonec neučinila a rozhodla se i nadále, přes všechny obtíže, zůstat u přírodní varianty. Věřím totiž v teorii, že propuknutá peri-menopauza může sice v určitých letech výrazně zkomplikovat kvalitu života, ale na druhé straně by zase mohla ulehčit příchodu skutečné menopauzy, kterou řada žen prožívá nárazově a tudíž v ještě větším stresu a otázkách. Jestli mám pravdu, a bude můj přístup správný, ukáže čas. Přesto by mě potěšilo, kdyby bylo o ženách s peri-menopauzou více informací, tj. více „porovnávajícího materiálu“. Koneckonců, každá prožíváme svůj vývoj od začátku plodného období do konce jinak, a tak by bylo fajn, vzájemně si určité věci sdělovat a tím i upřesňovat.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
