Na svatbách se vždycky hodně pije a jí – a svatba mé sestry nebyla jiná. I když měla svatbu spíše skromnou a jen v rodinném kruhu, užít jsme si to dokázali i v patnácti lidech. Hostina se konala na zahradě u naší tety.
Bude se šetřit
Jelikož má sestra se svým mužem už tři děti a svatbu brali spíše jako formalitu, všechno se neslo v komorním atmosféře a hodně se šetřilo. Takže hostina byla ve venkovském duchu u naší tety a místo dobrého šampaňského se pila domácí pálenka. Na tu já moc zvyklá nejsem, navíc bylo léto a na tom sluníčku to byla docela smrtelná kombinace. Sestřinu svatbu jsem ale jako svědkyně musela pořádně zapít.
Už pojedu domů
Teta má malý domeček, takže tam se přespat nedalo, což byla pro mě určitě chyba. Patnáct lidí by se k ní nevešlo, a tak kdo to měl nejblíže, musel jet v noci domů. Já jsem si zavolala taxíka, kdybych se ale uložila u tety na trávníku pod hvězdami, udělala bych určitě lépe. Setra, když mě viděla, v jakém stavu si volám taxi, snažila se mě přemluvit, abych raději jela s nimi. Ale když už měla děti na hlídání, přece bych jim nekazila svatební noc, a tak jsem se vydala domů sama.
Všechny dveře jsou stejné
Bydlím na ubytovně, chodby jsou u nás dlouhé a všechny dveře stejné. Samozřejmě, že jsou očíslované, ale kdo by v tom stavu byl schopný číst, že? Měla jsem totiž opravdu slušně naváto. Vytáhla jsem klíče od bytu a snažila se otevřít, ale klíč do zámku nezapadal. Tak jsem spadla a pamatuji si jen, že jsem si sedla na rohožku, opřela se a pak mám okno.
To je probuzení
Když jsem otevřela ráno oči, nechápala jsem, kde jsem se to ocitla. Ležela jsem na gauči, ale vůbec jsem to tam nepoznávala, strašně jsem se lekla a snažila se rozvzpomenout. Chvíli jsem ležela a držela se za bolavou hlavu, pak jsem uslyšela hlasy z vedlejší místnosti, a tak jsem se odhodlala tam jít.
Vyřítila jsem se celá rozcuchaná, pomačkaná a zelená, držela jsem se za hlavu a bála se otevřít. V tom jsem poznala hlas naší sousedky. Ta dobrá duše mě našla sedět v noci na jejich rohožce, jak jsem se snažila dostat k nim do bytu v domnění, že jdu domů. Viděla, v jakém jsem stavu, a tak místo toho, aby mě vláčila domů, vzala mě k sobě na gauč.
Takové probuzení jsem v životě nezažila, styděla jsem se ještě hodně dlouho – a sousedce jsem za to dodnes vděčná. Ona jako starší paní to brala s humorem a dodnes se přátelíme.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
