Jsem zasloužilí babička, mám tři děti a osm vnoučat. To už je docela velká rodinka. Ale já si to užívám. Vždycky jsem si přála být „na stará kolena“ obklopena rodinou, a to se mi povedlo. I když se mi vnoučata poněkud rozprchla po republice, některá z nich žijí i v zahraničí, vždy se alespoň na oslavě narozenin rádi sejdeme, pokud je to zrovna možné. Ale moje sedmdesátiny si přeci nemohl nikdo nechat ujít.
Oslava dle mého gusta
Chtěla jsem je oslavit jenom skromně, doma v obývacím pokoji s dortem a chlebíčky, prostě jako každý rok. Vnoučata měla ale jiný plán – zamluvila mi salonek v naší oblíbené restauraci a objednala veškeré občerstvení, prý abych s tím neměla žádné starosti. Měla jsem velkou radost – nejenom, že se nemusím o oslavu starat, ale hlavně proto, že na mne vnoučata tak myslí.
V den oslavy jsem si dala záležet, aby mi to opravdu slušelo, protože děti navíc objednaly profi fotografa, aby potom mohly udělat z fotek kalendář – prostě oslava se vším všudy, na kterou se nezapomene. No, pravda, na to, co se mi povedlo, se opravdu nezapomene nikdy! Krásně jsem se oblekla, dokonce jsem si zašla ke kadeřnici – a už jsem se nemohla dočkat odpoledne.
Když jsme se sešli, byla jsem radostí bez sebe. Všichni moji milovaní v můj velký den se mnou, nic víc jsem si ani nepřála. Dárky byly krásné, ale tomu pocitu blízkosti se opravdu nic nevyrovná. Co jsem ale nečekala, byl obrovský dort, který mi přivezla obsluha na vozíku. Byl fakt tak obrovský, že se na něj vlezlo sedmdesát svíček! No, to mi bude chvíli trvat, než všechny sfouknu, ale co. Byla jsem v takové dobré náladě, že jsem si s tím nedělala hlavu a prostě šla do toho.
Nepřehlédněte: Anička (36): Ve hlasové schránce mého šéfa skončilo něco, co se tam nikdy nemělo dostat. Doufám, že to nikomu nepustil.
Něco si přej!
Za povzbuzování všech okolo jsem se nahnula nad dort a ze všech sil jsem foukla. No, asi jsem se neměla tak snažit, protože při tom hlubokém fouknutí se stalo něco, co nikdo nečekal. Na ten krásný obrovský dort prostě vypadly moje zuby! Chvíli trapného ticha přehlušil ohromný smích všech zúčastněných. Já jsem si myslela, že se hanbou propadnu. Potupně jsem si vzala zuby a šla je opláchnout. Byla jsem rudá od hlavy až k patě.
Naštěstí mám skvělou rodinu – všichni mě přesvědčovali, že se vlastně nic nestalo, že byla alespoň pořádná sranda, na kterou se nikdy nezapomene.
A jaké bylo moje překvapení, když jsem dostala hotový kalendář s fotkami. Jaká myslíte, že byla úvodní fotka? Samozřejmě ta osudová momentka, kdy mé zuby padaly na dort. Všudypřítomný fotograf totiž samozřejmě chtěl zachytit každý okamžik, takže když jsem sfoukávala dort, fotil každý moment.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
