Audrey Hepburn: Herecká ikona krásy druhé poloviny 20. století, měla šlechtické kořeny

Světový showbyznys disponuje řadou tváří, které lze označit pojmy „ikona krásy“ nebo „ikona stylu“. Přesto jen zlomek z nich spadá do absolutní, léty prověřené klasiky. Takovou legendou je například slavná americká herečka Marilyn Monroe nebo půvabná herečka Audrey Hepburn. Slavné byly ve vlastní době a dobře je známe i dnes. V případě Audrey Hepburn především skrze ikonické snímky luxusně oblečené ženy, s masivními šperky, drdolem a dámskou lulkou nebo se slunečními brýlemi, kávou a snídaní z fastfoodu v ruce, prohlížející si zálibně skleněnou výlohu slavného klenotnictví Tiffany, které doslova obletěly svět. Přičemž jejich reprodukce dobře znají i mladší ročníky, pro které se nejednou staly oblíbenou dekorační retro fotografií. 

Šlechtické kořeny

Krásná Audrey Kathleen Ruston, známá pod jménem Audrey Hepburn, se narodila dne 4. května roku 1929 v Ixelles (Belgie). Na rozdíl od jiných hereckých kolegyň měla to štěstí, že jejími rodiči byli významní lidé, díky čemuž ji čekala už od začátku výchova v pravou a nefalšovanou dámu. Její matka Ella, baronka van Heemstra, pocházela z významné nizozemské šlechtické rodiny a šlechtické kořeny měl mít s velkou pravděpodobností i její otec, cukrovarnický syn Joseph Ruston, který se sice narodil jen kousek od Prahy, ale mnohé zdroje uvádí, že jedním z jeho předků měl být uznávaný James Hepburn, hrabě Bothwell, (manžel královny Skotska Anny Stuartovny). Ať už ale byla pravda jakákoliv, v cukrovarnickém oboru Joseph nepokračoval a baronka Ella jej poznala již jako úspěšného bankéře. Proto, i když musela malá Audrey prožít vlivem doby ještě řadu těžkých chvil, například momenty, kdy probíhala druhá světová válka, rodinné geny jí přesto zaručovaly alespoň tu naději, že se v životě s mnoha talenty, které podědila, určitě neztratí. 

Balet, zpěv, umění a nakonec herectví   

Roztomilá dívka s krásnýma očima a velkým uměleckým nadáním, se z  Nizozemí brzy dostala až do Anglie, kde absolvovala dívčí internát a posléze se jí podařilo získat i skvělé studijní místo na prestižní londýnské baletní škole. Tanec, obzvláště balet, byl pro ni odmala nejen koníček, ale brzy i reálně míněná profesní cesta do budoucna. Své studium tudíž brala velmi vážně. Kromě baletu, patřil mezi její záliby i zpěv a umění. Audrey měla vrozený cit pro rytmus, tempo i tón a obdivovala vše, co k projevům umění patří. Mimo to získala i dar, porozumět cizím jazykům. Už jako dítě se naučila perfektně ovládat angličtinu, vedle které postupně zvládla ještě šest dalších světových jazyků. Díky své matce pak měla cit i pro historii a literaturu. Audrey byla univerzálně nadaná. Přesto její sen o baletní dráze nevyšel. Ne snad pro nedostatek talentu, ale údajně pro křehkost mimořádně štíhlého těla, které bylo dokonce i na baletku hubené až moc. Nasnadě tudíž byla otázka: „Co dál?“ A bylo by jistě zajímavé vědět, kudy by se další osudy pohlední dívky ubíraly, kdyby ji už tehdy neoslovili filmoví tvůrci.

Filmová hvězda  

Její první filmová role byla úloha letušky v dokumentárním snímku Dutch in Seven Lessons v roce 1948. Mladé dívce bylo sice jen okolo devatenácti let, ale hned zkraje slavila úspěch. Krásou i nadáním. Přesto opravdový průlom do dráhy filmové herečky přišel až o něco později, v roce 1951, kdy mladá Audrey zářila hned ve čtyřech snímcích najednou. Ve filmu One Wild Oat se objevila jako recepční, v Laughter in Paradise coby prodavačka cigaret a v The Levander Hill Mob, už ve větší roli Chiquity. Spolu s filmovými výkony, pak následovaly i úspěšné úlohy divadelní, při nichž zazářila nejen doma, ale i na prknech prestižní americké Broadwaye. Rok 1951 byl také rokem, kdy se poprvé, a hned z kraje úspěšně, rozhodla prorazit v Americe.

Nepřehlédněte: Enya: Noblesní zpěvačka i rarita mezi celebritami.

Další tři snímky přinesl rok 1952, v nichž zazářila například jako Nora Brentano ve filmu The Secret People nebo Linda Farrell v Monte Carlo Baby. Zlatým hřebem její kariéry se stal rok 1953 a věhlasná role princezny Anny ve veleslavném snímku Roman Holiday, u nás přeloženém jako Prázdniny v Římě. Nešťastná princezna, která se jednoho večera po záchvatu smutku rozhodne utéci z paláce, aby poznala obyčejný městský život lidí z Říma, diváky učarovala. Půvabná Audrey za svůj výkon pak sklidila i takřka všechna významná ocenění (Oscara, cenu BAFTA i Zlatý Glóbus), a stala se nefalšovaně slavnou. V té chvíli se zrodila Audrey Hepburn taková, jakou později miloval a obdivoval celý svět. Krásná, elegantní a nesmírně jemná umělkyně, jejíž každý krok byl pod drobnohledem veřejnosti a každý módní kousek následovaly stovky žen, které si přály, alespoň vzdáleně vypadat tak, jako Hepburn.  

Herecká ikona krásy

Podobně, jako velké role, pokračovala i mimořádná hodnocení. Další nominaci na Oscara Hepburn získala za roli Sabriny Fairchild ve snímku Sabrina (1954) a ceněná byla i jako Nataša, hraběnka Rostovova ve Vojně a Míru. Roku 1959 zaujala v úloze sestry Luke v Příběhu jeptišky. Další nominaci na Oscara sice taktéž neproměnila, ale v hledáčku nejlepších hereček své doby zůstala ještě dlouho.

Nesmrtelnost módní ikony, jí pak zajistila role krásné, ale výstřední Holly Golightly v legendárním snímku Snídaně u Tiffanyho (1961), o němž byla řeč už v úvodu. Chudá, ale ambiciózní Holly se dostává do velkého světa bohatých a vlivných díky svým blízkým, byť nevinným známostem s muži, kteří se jednoduše nemohou vynadívat na její krásu a tak pro ni rádi kdeco zařídí. Naskytnutých možností proto využívá naplno. Nosí luxusní róby, nádherné šperky a obývá drahý byt v centru, přestože sama mnohdy nemá ani na jídlo. Naštěstí jí ale pomáhá okolí a Holly vede, alespoň chvíli, život, o němž sní každé chudé děvče… Jemné, ale přitom temperamentní herectví, díky kterému Audrey například vlézá do bytu oknem, dává filmu ostatně stejně výjimečný a neopakovatelný ráz, jako samostatné rekvizity nebo prostředí. Není proto divu, že i Audrey byla za svůj herecký výkon znovu nominována na Oscara, kterého sice nezískala, ale smutnit nemusela. Průvodní píseň Moon River, kterou zpívala, Oscara za nejlepší filmovou píseň totiž dostala.

Představit si po vizuální stránce Audrey jinak, než jako Holly, začínalo být po šedesátém roce skoro nemožné a jen málokdo přitom mohl tušit, že i o šedesát let později budou snímky její image ze Snídaně u Tiffanyho světově vyhledávaným, ikonickým foto prvkem, jehož reprodukci bude chtít mít doma kdekdo. Přesto slavná herečka pokračovala dál, z role do role a i když byla její herecká specializace zaměřená především na ztělesňování bohatých mladých dam, ne každá další postava do ní zapadala. Roku 1963 si tak zahrála například pohlednou, zpočátku bohatou vdovu Reggie Lampert v komediálním krimi příběhu, odehrávajícím se v Paříži, s názvem Šaráda, později si pak zahrála i ve filmech Robin a Marianna (1976) nebo A všichni se smáli (1981). Hepburn přitom zrála jako víno, i když už dávno nebyla tím mladičkým děvčetem. 

Čtěte také: Paris Hilton: Světla reflektorů, noční můry i skrytá tvář slávy. To vše dobře zná.

Pomyslný zub času přesto bohužel zapracoval i na tak krásné ženě, a Audrey se postupně rozhodla, vyměňovat uměleckou dráhu za dobročinnost a práci pro humanitární organizace. Dařilo se jí a dokonce se stala i oficiálním velvyslancem dobré vůle UNICEF (1987). Ve zralém věku se pak více zajímala například i o historii a zahradní architekturu. Její pozemský čas byl i přesto bohužel vyměřen jen na pouhých šedesát tři let. V posledním období života bojovala s onkologickým onemocněním, kterému podlehla dne 20. ledna roku 1993. Audrey prý sice odešla tiše a v poklidu, ale její hvězda přesto září dál.

Zdroj: britannica.com, littlethings.com | foto: WikiMedia, CC

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT