Letos v létě to bude rok, co při autonehodě zemřel můj syn Jakub. Zanechal za sebou rozestavěný dům, dva syny a velkou bolest v srdcích nás všech.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Syn byl kromě pubertální přestávky vždy přesvědčený o tom, že se jednou stane veterinářem. Od malička ho zajímala zvířata. V pěti letech znal spoustu názvů hmyzů, které pozoroval, a pak se dožadoval všech možných informací o nich. Musela jsem pořizovat knihy o hmyzu v našich končinách, a místo knížek na dobrou noc předčítat kde se jaký hmyz vyskytuje a čím se živí. Když syn rostl, přešel na zkoumání větších zvířat. Kamarád veterinář ho pak k sobě někdy volal, když měl nějaký lehčí případ. To pak Jakub nadšeně asistoval.