Známé české rčení říká: „Zapomněl jsem na to jako na smrt.“ I přesto je smrt v lidských životech prakticky jediná životní jistota, a stejně o ní v moderní době raději přemýšlíme jen málo, popřípadě vůbec. Někdo tak činí záměrně, jiný žije spokojeně s pocitem, že ho na zemi čeká dlouhý, snad nekonečný život. Kéž bych patřila k druhé skupině. V mém případě jde až o chorobný strach. Nebojím se, že tu jednoho dne nebudu. Děsí mě spíše jednotlivé projevy samotného umírání, stejně tak jako pocit, že jednoduše nestihnu dokončit věci, na kterých pracuji.