Anna (44): Maminka je nepoučitelná a stále si nedá říct. Mám o ní veliký strach

Za dva roky oslaví moje máma sedmdesáté narozeniny. A jak už to tak bývá u lidí jejího věku, zdraví nemá úplně ideální, nemoci se hlásí o slovo a navíc se celý život potýká s problémy s žaludkem.

Už jí dvakrát praskl žaludeční vřed, vždycky utekla smrti jen o vlásek, a přesto je nepoučitelná. Než aby si zašla k lékaři, bude raději trpět a čekat, jak se to vyvine. Je jako malé dítě a já se o ni vážně bojím.

Je mi proti srsti stát nad vlastní mámou a do něčeho ji nutit. Nejsem její bachař, ale milující dcera. Kromě problémů se žaludkem a vysokým tlakem je máma v docela dobré kondici, tedy na její věk určitě. Ale to neznamená, že by se měla vyhýbat pravidelným prohlídkám a návštěvám u lékaře. Ani léky, které má předepsané, nebere tak, jak by měla. Pak je jí zle a já to na ní vidím, i když ona to nepřizná.

Čtěte také: Daniela (31): Zažila jsem příběh jako z telenovely, jen ten šťastný konec tomu chyběl.

Mámu jsem si totiž po rozvodu nastěhovala domů, abych ji měla pod kontrolou. Je mi to vlastně ale houby platné, ona mě neposlouchá, raději mi lže a zatlouká. Když naposledy schovala prášky, které má brát a já je našla, vypukla obrovská hádka. Zeptala jsem se jí, zda má vůbec rozum, vždyť si tím ubližuje, jenže ona si myslí, že já jsem blázen, který to zbytečně přehání.

Na zdravý životní styl si maminka nikdy nepotrpěla. Má ráda dobré jídlo i pití, celý život kouří a ráda si zajde i do společnosti. To se mi na ní ale vlastně vždycky líbilo, uměla si užívat života, jenže její zdraví se už začalo ozývat, a proto by o sebe měla více dbát. Když se jí ozve žaludek, trpí bolestmi a to i několik týdnů nebo měsíců, raději to ale přikrývá, tváří se jakoby nic a bolesti bere jako svůj denní chleba, dokud to nedojde do stádia, kdy ji veze sanitka do nemocnice.

Sabina (35): Moje mladší sestra rodí jako na běžícím páse a já stále nic, začínám být zoufalá a závidím jí.

S přibývajícím věkem se o ni stále více bojím, chtěla bych, aby nám ještě chvíli vydržela. I když se ale snažím, ona je jako malé dítě a nedá si říct.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT