Už od puberty jsem snila o dětech a měla jsem je vždy moc ráda. Během studií jsem si přivydělávala jako chůva, jedna věc mě ale po celou tu dobu trápila. Porod! Velmi jsem se ho bála a bojím se dodnes.
Nedokážu si představit, že mám zažívat ty ukrutné bolesti a už vůbec si nedokážu představit, že mám dítě porodit přirozeně, a ne císařem. Bojím se i návštěvy u gynekologa jednou ročně, můj strach mě už připravil i o manžela, který odešel za jinou, aby děti měl. Já si všechno kompenzuji v práci, jsem vychovatelkou v dětském domově, a to mě naplňuje. Vážný vztah ale najít nemohu. Každý muž chce mít svého potomka.
Problém, o kterém už raději mlčím
Nikdy jsem se nestyděla o svém strachu mluvit, ovšem jen do doby, než mi došlo, že mě všichni za zády kritizují a pomlouvají. Můj bývalý manžel na mě po rozvodu totiž nenechal nit suchou a všichni si na mě začali ukazovat. Jsem ta bláznivá ženská, která nechala jít tak úžasného chlapa, co by se pro rodinu rozkrájel.
To já jsem věděla po celou tu dobu, ovšem nikdy jsem nedokázala vysadit antikoncepci a několikrát jsem svému muži i lhala, že ji už neberu. Když přišel na to, že je to lež, sebral se a odešel z domu. Ozval se až po třech měsících, to už měl novou přítelkyni a chtěl jen podepsat rozvodové papíry. Chtěl děti – a ty já jsem mu sice dát mohla, ale nechtěla.
Problém nebyl v tom, že bych děti ráda neměla, ba naopak, děti mám ráda moc, a i proto jsem se rozhodla pracovat jako vychovatelka v dětském domově. V práci jsem šťastná, svá dítka tam moc miluji a snažím se být ta nejlepší „teta“ pod sluncem. Nedokážu si ale představit, že sama budu někdy těhotná, a že budu muset absolvovat porod. Manžel mě měl za blázna, a tak raději odešel. Od té doby vedu úplně jiný život, žiji jen pro práci, přátele jsem ztratila společně s manželem, všichni si myslí, že jsem sobec a hysterka.
Video, které jsem neměla vidět
Všechno to začalo už ve škole, kdy nám v rámci občanské výchovy pustila učitelka porod. Dodnes nepochopím, jak ji to vůbec mohlo napadnout, šlo o opravdu autentické video, které ve mně vyvolalo obrovskou vlnu nechutě. Bála jsem se už tenkrát a měla jsem pocit, že něco takového nemohu přežít. Ten pocit mám dodnes a strach z porodu mě úplně paralyzuje. Že nebudu mít vlastní děti, mě tolik neděsí, jako myšlenka na porod.
Není to zdravotní překážka
Pořídit si ale dítě jinou cestou, pokud k tomu nemám vážně zdravotní důvody, nelze. A tohle podle mé lékařky vážný důvod, proč nemohu přivést dítě na svět já sama, není. Manžela jsem proto léta přemlouvala k tomu, abychom se stali alespoň pěstouny, a tak se starali o děti, které neměly v životě štěstí. Věděla jsem, že my bychom jim všechno mohli vynahradit. A byli bychom jako normální rodina.
O tom však Milan nechtěl nikdy ani slyšet. Jako snad každý chlap chtěl mít zkrátka vlastního potomka, někoho, kdo bude nosit jeho jméno a v žilách mu bude kolovat jeho krev. Jsme rozvedení necelé dva roky a jemu už se jeho sen splnit. Ze sociálních sítí vím, že má roční dvojčátka a vede se mu skvěle.
Nepřehlédněte: Brigita (29): Dcera našla můj vibrátor a donesla ho ukázat spolužákům do školy. Učitelka mi to dala sežrat.
Mně do smíchu moc není
Mně se skvěle vede také, ale pouze, když jsem v práci. Jinak je to bída. Jiný život vlastně ani nemám. Mimo práci už nemám ani přátele, rodiče mi zemřeli a sestra bydlí ve Španělsku. Snažím se tak trávit všechen čas se svými svěřenci v domově a dávám jim všechnu lásku, která ve mně je. A že jí je skutečně hodně.
Vím, že si za takový život mohu sama, drží mě nad vodou už jen má práce.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
