Bylo to před dvěma lety na našem firemním vánočním večírku. Konal se v jedné moc hezké restauraci a byli tam úplně všichni zaměstnanci ze všech oddělení v naší firmě. V tak hojném počtu jsme se sešli úplně poprvé, bylo příjemné seznámit se i s ostatními kolegy, kteří u nás pracují. Kromě nich tam samozřejmě bylo i vedení. Kdybych věděla, že i naše protivná šéfová vydrží na večírku do pozdních nočních hodin, asi bych tolik nepila.
Nevidím si do pusy
Ráda si dám s přáteli skleničku, občas si ji umím dopřát i doma po náročném dni, ale vždy se hlídám, abych nevypila víc, než snesu. Když to totiž s alkoholem přeženu, řeknu všechno, co mám na srdci, také mám potřebu moralizovat a poučovat každého, kdo mi přijde do cesty. A to se samozřejmě úplně nevyplácí, nehledě na to, že to vypadá strašně, když se ženská úplně na plech snaží poučovat druhé.
Šéfová je naší noční můrou
Není nic neobvyklého pracovat pro arogantní potvoru, která všechny kolem sebe komanduje. Přesně takovou ježibabu máme my ve firmě. Je dokonce mladší než já, má stejné vzdělání – jen s tím rozdílem, že ona studovala v zahraničí a já u nás v Čechách. Rivalita mezi námi byla od doby, co jsem do firmy nastoupila, já cítila, že mě nemá ráda, stejně tak cítila ona, že jí nejdu na ruku a budu dělat problémy.
Často jsme se na poradách pohádaly, docela jsme si uměly vjet do vlasů, jenže v kanceláři člověk pořád ještě vidí nějakou hranici. Po deseti panácích kvalitního rumu se ale ta moje hranice nějak rozplynula.
Nikdo tě nemá rád
Když si na to dnes vzpomenu, ještě se stydím. Taky mě můj výstup stál místo a klesla jsem na pozici pomocné holky pro všechno – tohle u nás většinou obstarávají čerstvé absolventky. Já už musím posluhovat dlouho, jako trest za to, že jsem poslala svou šéfovou do patřičných míst a křičela na ni přes celou místnost, že je to namyšlená kráva, kterou nikdo nemá rád.
Kdybych ve firmě právě jako absolventka nezačínala a nebyla tam takovou dobu, jistě by mě vyrazili na hodinu. Můj výstup totiž slyšeli i majitelé firmy, a jistě to nevypadalo dobře před ostatními zaměstnanci. Zašla jsem hodně daleko a naši šéfku jsem počastovala hodně urážlivými slovy. Taky jsem jí řekla, že je úplně blbá, a že já její práci rozumím rozhodně víc než ona sama.
Od té doby jsem v práci poslušná jako beránek a večírkům se vyhýbám. Kdyby teď nenastala doba, jaká nastala, zaměstnání bych změnila.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
