Konečně jsem dostala tu svou vysněnou práci, po které jsem už dlouho toužila. Začala jsem pracovat jako asistentka jedné opravdu velké nadnárodní společnosti, která sídlí ve vedlejším městě. Moc jsem si užívala, jak jsem se mohla každé ráno slušně obléknout, bezchybně namalovat, udělat si vlasy – a prostě reprezentovat. To se na vás potom lidé dívají úplně jinak.
Musela jsem udělat dojem
A také jsem takový dojem udělala na svého nového šéfa – generálního ředitele celé společnosti. Prostě naprosto decentní dáma, která snad žije pouze svou prací a vzhledem. Působila jsem dojmem, že nemám žádný osobní život, že nepiji a nekouřím, prostě, že se ani neumím bavit. Nechtěla jsem, aby mne kolegové v práci poznali takovou, jaká jsem – prostě pohodovou ženskou, která je pro každou srandu.
Potom by mne totiž nemuseli brát vážně a já bych neměla v práci úspěchy. A ve svém věku už jsem neměla čas na srandy a nějaké kamarádíčkování. Na prvním místě pro mne byla moje práce a můj partner. Dohodli jsme se, že děti mít nebudeme, a proto jsme se sobě mohli věnovat naplno a měli jsme prakticky bezproblémový vztah. To se týče také sexu. Dokázali jsme si užívat klidně celou noc – pokud jsem na druhý den nešla do práce, samozřejmě.
Ty zvíře!
Jednou o víkendu jsme zase měli jeden takový společný večírek, který skončil jak jinak než vášnivým sexem. A jelikož žijeme v domě, kde nás sousedi neslyší, ráda si to užívám a jsem u toho docela hlasitá a expresionistická. Svého partnera při tom oslovuji „ty bejku, ty zvíře, dělej, pořádně mi to udělej“ … a ráda také používám sprostá slova. No co, děláme to každý, akorát se o tom nemluví, já se za to nestydím.
Na kobereček
Ale za to, co se stalo, se budu stydět snad celý život. V pondělí ráno si mne zavolal generální ředitel. Asi chce přinést nějaké smlouvy, napadlo mne. Namísto toho mi ale pustil záznam své hlasové schránky. Velice rychle jsem se poznala – a to právě při našich postelových hrátkách. Nevím, jak se to mohlo stát. Musela jsem v tom zápalu přilehnout mobil a vytočit šéfovo číslo, který měl zrovna jako na potvoru vypnutý telefon, takže jsem mu zanechala opravdu pěkný vzkaz.
Mohla jsem se propadnout a celá rudá jsem něco začala koktat. Šéf si ale myslel, že ho chci tímto divným způsobem „nabalit“, abych se dostala k lepší pozici. Vysvětlila jsem mu tedy, že se jednalo o opravdu omyl. Snad to pochopil, ale já už se před ním budu navždy stydět. Ani nevím, jestli tu nahrávku vymazal, ale snad ano, snad s ní nebaví své kamarády.
Od té doby si velice pečlivě kontroluji, kde mám mobil, když si chci zadovádět.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
