Je to děvka, chce jen prachy

Zatímco já si byla jeho láskou i situací v jeho rodině jistá, lidé kolem to viděli jinak. Samozřejmě. Při věkovém rozdílu mne nutně považovali za „zlatokopku“, která chce být zajištěna.

„Víš, holčičko, já ti to strašně přeju, ale…“. Bylo mi jasné, kam tím míří. „Mami, ale to není, jako když od nás odešel táta za mladou ženskou!“, přesvědčovala jsem ji. „Když jsem Honzu poznala, byl osamělý a nešťastný, to bylo vidět. Někdy se dokonce při domácích hádkách sebrala jel přespat na hotel. Sám nevěděl, proč se vlastně nerozvedl už dávno.

Děsila ho představa soudů, tahanice o majetek a všechno kolem. Já se pro něj stala jen konečným impulsem a hybnou silou, aby začal žít jinak než doposud.“, vyprávěla jsem mamce. „Rozvod ještě neproběhl, ale dělení majetku ano. Jeho žena a dcery by mu měly být vděčné, kolik majetku jim zanechal, přestože se k němu chovaly hrozně.“, dokončila jsem (zatím) šťastný příběh, i když pro celé své okolí jsem pouze děvka. Ale co, za to štěstí a lásku mi to stojí! Ať si každý říká, co chce!