Být sama sobě na prvním místě

Po téhle „ráně“ se můj život přepnul do režimu autopilota. Chodila jsem do práce, starala se o děti, chodila k psychologovi, kterému jsem často i pozdě večer volala, abych se zeptala, jak si mám vykládat to či ono gesto nebo větu, kterými se manžel vyjádřil. Řešila jsem pořád a všechno. Chtěla jsem mít naplánované varianty života, ať už se situace vyvine jakkoli. A právě od psychologa jsem se dozvěděla, že něco plánovat nemá smysl. Musí to být on, kdo přijde s něčím, na čem se dá stavět, nebo naopak podat žádost o rozvod. Buď chce, nebo nechce náš vztah udržet, a pokud ano, je nutné, aby se k tomu postavil čelem.

Ačkoli to bylo těžké, vzala jsem si k srdci také radu, že pro záchranu vztahu jsem už udělala maximum a teď je čas začít se starat primárně o sebe. A začít tím nejjednodušším, ale nejdůležitějším – jíst, pít a spát. A manžela nechat, ať si bojuje svůj vnitřní boj sám. Nenechat se zatahovat do jeho debat, o řešení dilemat, zkrátka ho nechat být, ať se trápí. Sám to dopustil, sám si musí pomoci.